
Tereza se dřela ve dvou pracích a odpírala si i čerstvé pečivo, aby zajistila dceru na studiích. Eliška se totiž nijak nezdráhala žádat po mámě i desetitisíce měsíčně. Pak ale vyšlo najevo, za co je ve skutečnosti utrácí.
Stála jsem u pokladny a přepočítávala drobné, kterými jsem se chystala zaplatit nákup základních potravin. Vtom mi zazvonil telefon – byla to moje dcera Eliška. Bez jakéhokoli zájmu o to, jak se mám, z ní vypadlo, že potřebuje 18 tisíc korun.
Když jsem jí připomněla, že jsem jí před čtrnácti dny poslala 9 tisíc a ze svého platu sekretářky nemám kde brát, jen otráveně odsekla: „Mami, nepřeháněj. Sedíš sama v malém městě, tak na co ty peníze potřebuješ? Povinností rodičů je podporovat děti, aby se mohly rozvíjet.“
Dceři jsem obětovala úplně všechno
Od smrti manžela jsem vychovávala Elišku sama a snažila se, abych jí dopřála to nejlepší. Když nastoupila na vysokou, byla jsem na ni pyšná. Její nároky ale neustále rostly. Abych jí mohla posílat peníze na pronájem a drahé učebnice, přibrala jsem si ještě poloviční úvazek na úklid.
Vstávala jsem ve čtyři ráno a sama jedla jen to nejlevnější. Eliška se ke mně přitom chovala stále chladněji, začala nosit drahé věci a nakonec prohlásila, že si s kamarádkami pronajímá byt v centru. Když jsem jí řekla, že si na takový přepych musí najít brigádu, vysmála se mi s tím, že nosit tácy v kavárně je pod její úroveň.
Pravda na sociálních sítích
Pak mi pohrozila, že pokud jí nepošlu peníze, přeruší se mnou kontakt nebo si něco udělá. Žila jsem v neustálém stresu a výčitkách svědomí, dokud do naší kanceláře nenastoupila mladá stážistka Aneta. Všimla si, že mám na stole dceřinu fotku, a ukázala mi její profil na sociálních sítích. Byla jsem v šoku.
Eliška tam pózovala v luxusních hotelech, ukazovala drahé kabelky v hodnotě mého tříměsíčního platu, chlubila se výlety do Itálie a tvrdila svým tisícům sledujících, jak ji bohatá rodina ve všem podporuje. Zatímco já jsem si odpírala čerstvé pečivo, ona si za mé těžce vydělané peníze budovala lživou image na internetu.
Přestala jsem dceři posílat peníze
Když Eliška večer zavolala a drze se dožadovala peněz, řekla jsem jí, že nedostane ani korunu, dokud mi nevrátí všechno, co si za poslední rok pod falešnými záminkami půjčila. Eliška začala křičet, že jde o její soukromou věc a investici do osobního brandu a že jsem jako matka povinna ji živit.
Zkoušela mě vydírat i tím, že skončí v exekuci a všem řekne, jak jsem hrozná. V tu chvíli ze mě všechna lítost spadla. Pochopila jsem, že jsem vychovala sobce. Klidně jsem Elišce sdělila, že své zájmy si musí financovat sama, a telefon jsem položila.
Po letech jsem si koupila kabát a boty
Hned druhý den jsem dala v úklidové firmě výpověď. Poprvé po letech jsem zašla ke kadeřníkovi, koupila si teplý kabát a poctivé kožené boty bez pocitu viny. Eliška to zkoušela dál přes prosebné zprávy, ale já jí poslala jen číslo účtu k úhradě dluhu s připomínkou, že ve městě je brigád dost.
Už tři měsíce spolu nemluvíme. Je mi to líto a občas večer pláču, ale vím, že to bylo správné rozhodnutí. Pokud bych dál podléhala Eliščinu vydírání, zničila bych si život.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




