Simona (48): Boj o slušné oblečení jsem prohrála. Moje děti chodí jen v teplákách a zastání nemám ani ve škole

Mám na krku dva zarputilce, se kterými není snadné se domluvit. Ve škole jim to jde, nikde netrajdají, v zásadě nezlobí, ale jinak s nimi mám velký problém – oba mají pocit, že svět začíná a končí u tepláků.

Liběna (42): Dceřina kamarádka je u nás jako doma. Nechci dělat osamělé puberťačce náhradní rodinu

Tepláky jsou prostě in

Nevím, kdy a jak se to stalo, ale tepláky v současné době hrají v naší rodině prim. Já sama bych si je vzala maximálně na úklid a strečové na cvičení. Moje děti je nosí všude. A ne ledajaké, ale značkové. Protože módní návrháři nelenili a i oni se jali vymýšlet tepláky makové a takové.

„Prosím tě, vezmi si džíny,“ snažím se Matějovi navrhnout, když vyrážíme do města.

„Mami, ty už dneska neletí,“ odpoví syn a ani nezvedne oči od mobilu.

A Alice ho hbitě podpoří: „Tepláky jsou pohodlný. A všichni je nosí.“

Všichni. To jejich všichni je zvláštní vesmír, kde neexistují košile, sukně ani trochu snahy vypadat slušně. Začínám přemýšlet, jestli jsem jako holka taky někdy doma, u svých rodičů, prohlásila: „Všichni to nosí.“ Možná ano, v devadesátkách jsme všichni chtěly být moderní a módní, ale tepláky? Ty jsme si brali jen na hřiště.

Marcela (37): Po svatbě si manžel natáhl tepláky a nikam mě nebere. Prý mám být ráda, že tráví čas doma

Nemám nikde zastání

Večer to probírám s jejich otcem. „Neřeš to,“ mávne rukou. „Já jsem taky chodil v patnácti jako vandrák.“ Pak dodá se smíchem: „To jsi mě ještě neznala a to bys koukala na moje roztrhané džíny!“

Docela mě tím svým smíchem nazdvihl: „Ještě si z toho dělej legraci! Stydím se za ně, vždyť by v těch teplákách šli klidně i do divadla! A o víkendu jdeme na oslavu, co s tím?“

„Tak je tam prostě vezmi v teplákách. Svět se nezboří,“ prohlásí partner. Jo, svět se nezboří, ale já se propadnu hanbou.

Napadlo mě zkusit to ve škole, škola by přece taky měla vychovávat. Třídní učitel ale jen pokrčil rameny: „Nemůžeme jim nic zakazovat, pokud nejsou špinaví nebo zanedbaní, to nám zákon nedovoluje. Maximálně můžeme doporučit – ale myslíte si, že děti dají na doporučení?!“ Pak dodal, že důležitější je, jak se děti učí a ne jak jsou oblečeny.

Radka (70): Jsem moderní babička. Kvůli vnukům jsem se naučila pracovat s internetem

Poslední šance je babička

A babička? Ani ta mě nepodpořila. I když to nejprve vypadalo nadějně. Když jsme k ní přijeli, otevřela dveře a zahudrala: „Děti, vy jdete sportovat?“

„Ne, babi, to je styl,“ prohlásila Alice.

„A co ty, Matěji, nechceš se líbit holkám?“ pokračovala moje matka.

„…se jim líbím stejně,“ zabrblal syn a než zmizel na zahradě, dodal: „Takhle to teď chodí.“

„Tak ať to tak chodí jinde,“ křikla jsem za ním a podívala se na babičku. Ta se ale usmívala a vypadala pobaveně.

„Vzpomínám si na tebe, jak jsem ti zakazovala to i ono včetně líčení! Ale teď už jsem rozumnější,“ prohlásila a začala vyprávět o tom, jak to bylo s módou v jejím teenagerovském věku. Jak nosila tajně do školy minisukně pod zadek, jak si ušily s holkami kalhoty z rolety, aby stály jako prkno, jak potajmu přešívala staré věci na aspoň trochu módní… Alice se náramně bavila, posléze se k nám přidal i Matěj a já jsem nakonec uznala, že bych měla být smířlivější. A děti mi slíbily, že sem tam ty svoje milované tepláky odloží a obléknou se jako lidi.

Jarmila (64): Snacha se mi vysmála kvůli bundě ze sekáče. Nakonec ji vnučce záviděla celá školka

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].