Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Sára tvrdí, že seznamky jsou přežitek a lidé by se měli vrátit k normální komunikaci naživo. Sama je příkladem toho, že se dá seznámit i v padesáti, stačí se nebát udělat první krok.
Já jsem se nikdy nepotřebovala nabízet na seznamkách. Nevěřila bych stejně všem těm nápadníkům ani nos mezi očima. Podle mě je lepší chlapa vidět, slyšet i cítit na vlastní kůži a pak se děj vůle boží. Na dopisování a vyčkávání mě neužije a ve vyšším věku už vůbec ne. Seznamky jsou ztráta času!
Prý si nikoho už jen tak nenajdu
Po rozvodu jsem se začala velmi rychle rozhlížet po novém objevu. Přiznávám, že jsem nerada sama a nepotřebuji ztrácet čas a léčit si zlomené srdíčko. Člověk by měl žít naplno a lásky se nebát, láska pohání lidstvo kupředu. Vzhledem k pokročilému věku mě mnozí varovali, že už nebude tak jednoduché někoho potkat. Kamarádky mi doporučovaly seznamku.
Vzhledem k tomu, jaké odstrašující historky jsem do té doby slyšela, neměla jsem chuť se kdekoliv virtuálně nabízet. Nesouhlasím s tím, že je to ta nejlepší forma seznámení. Řekla bych, že je to spíš naopak, a lidi jen rezignovali. Copak je tak těžké oslovit někoho venku? Chci dotyčného vidět na vlastní oči, tak přeci může problesknout nějaká jiskra.
A jestli je zadaný? To zjistím naživo dřív než u nějakého dopisování. Nikdy jsem se neseznamovala přes internet, a to už jsem měla čtyři dlouhé vztahy. Pokaždé jsem svého partnera poznala tváří v tvář a vyměnili jsme si na sebe kontakt. Hodlala jsem to udělat i tentokrát. Mužů je dost, netřeba z nich dělat lovnou zvěř a z celého seznamování takové drama.
Potkali jsme se na úřadě
A jak jsem si řekla, tak se i stalo. Musela jsem si na úřad pro nové doklady a v čekárně seděl chlap, co byl přesně můj typ. Trochu hromotluk, velké všímavé oči a prošedivělé husté vlasy. Když před sebe pustil maminku se dvěma dětmi, měla jsem jasno. Bude to sympaťák a navíc neměl snubák.
Párkrát jsme se po sobě podívali, což by nemuselo nic znamenat. Třeba jsem mu připadala divná nebo povědomá, to bylo nutné zjistit. Dala jsem mu čas, aby mě oslovil první, ale nerozhoupal se. A tak jsem za ním pak musela vyběhnout na chodbu. „Nenechal jste si tam něco?“ Podala jsem mu svoji vizitku a laškovně se usmála. Vypadal velmi zaskočeně, na chvíli jsem ztratila odvahu.
„Konečně ženská, co na nic nečeká. Já jsem totiž dost stydlivej,“ zasmál se a natáhl se po kartičce. Zanedlouho už jsme byli na večeři a odhadla jsem ho správně. Vídáme se a je nám spolu fajn. Moje sestra tvrdí, že by se prostě chlapovi „vnutit“ nemohla. Já to tak neberu. Copak se na seznamce ženy svým způsobem nevnucují? Vystavujeme fotky, píšeme hned několika mužům naráz. To je snad méně zoufalé?
Seznamky se přeceňují
„Na seznamce je to rychlejší, nezdržuješ se schůzkami, stačí pár zpráv a víš,“ tvrdí mi kamarádka. Ta, která je na seznamkách už roky a pořád se nepoučila. Všechno je naopak pomalejší, zdržuje se falešnými nadějemi, psaním se zadanými muži. Těmi, co chtějí jen „jedno“ anebo takovými, co si píší ve stejnou dobu s dalšími deseti.
Měli bychom se všichni vymanit z virtuálního kolotoče, už nás to pěkně semlelo. Začít se zase dívat lidem do očí, nestydět se mluvit i s cizími lidmi, stejně jako dřív. Realita je sice někdy syrovější než fotky a zprávy, ale zato víc opravdová, ryzí a podle mě mnohem zábavnější.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
