Dana (58): Snachu jsem přijala jako vlastní dceru a dala jí klíče od domu. Olitovala jsem to

Vždycky jsem chtěla být tou tchyní, o které se mluví s vděčností. Když si můj jediný syn Pavel přivedl snoubenku, viděla jsem v ní nového člena rodiny. V návalu velkorysosti jsem udělala chybu, kterou si dodnes vyčítám. Martě jsem darovala klíče od svého domu. Věřila jsem, že jim tím v začátcích pomůžu ušetřit na vlastní bydlení. „Tohle je váš domov stejně jako můj,“ řekla jsem. Marta i já jsme měly v očích slzy dojetí.

Božena (63): Snacha se po rozvodu ukázala jako dravá saň. Zneužila naši dobrotu a pak nás veřejně potopila

Snacha u mě všechno mění

První týdny společného bydlení byly idylické. Se snachou jsme vařily a plánovaly úpravy zahrady. Brzy se však začaly dít věci, které mě mrzely. Marta měnila věci podle svého vkusu, od „nemoderních“ závěsů až po starou cukřenku po mé mamince, kterou prostě schovala do skříně.

Když jsem se snažila zapojit do rozhovoru o jejich plánech, jemně mě přerušovala, jako bych do jejich života už nepatřila. Ve vlastním domě jsem se začala cítit jako host, který překáží.

Vrcholem všeho bylo, když Marta schovala můj starý kávovar, dar od zesnulého manžela, a nahradila ho novým. Pořídila ho za dvanáct tisíc korun na splátky. Nikdo se mě nezeptal na můj názor.

Jana (64): Snacha dává přednost seriálům před vlastními dětmi. Bez mé pomoci by vnoučata neměla ani pořádné jídlo

Ve vlastním domě se cítím jako cizinec

Jednoho dne přijeli na návštěvu její rodiče. Hrdě jim ukazovala, jak se „zařídili“. Když její matka řekla, že je vidět, jak pečuje o dům, něco se ve mně zlomilo. Pavel se sice pokusil namítnout, že je to můj dům, ale Marta ho rázně opravila, že je to teď i jejich domov.

Ten večer jsem si je oba zavolala do obývacího pokoje. Na rovinu jsem řekla, že bydlení jsem jim poskytla z lásky, ne proto, abych se ve vlastním domě cítila jako cizinec.

Marta se sice bránila, že se jen snaží, aby se všem žilo pohodlně, ale já už nechtěla ustupovat. „Dávám vám tři měsíce na to, abychom si nastavili jasná pravidla. Jinak si budete muset najít vlastní bydlení,“ oznámila jsem odhodlaně. Chtěla jsem zpět svůj klid, domov a respekt.

Dana (56): Chování snachy se mi vůbec nelíbí. Dělá ze sebe chudinku a mně odmítá půjčovat vnuka bez dozoru

Ulevilo se mi

V následujících týdnech se věci začaly měnit k lepšímu. Než Marta v domě něco změnila, zeptala se mě. Atmosféra už sice nebyla tak pohodová jako na začátku, ale obě jsme pochopily, kde začíná a končí něčí prostor.

Po dvou měsících mi Pavel s úsměvem oznámil, že si našli malý byt v centru města. Pocítila jsem bodnutí u srdce, ale zároveň i obrovskou úlevu. Při loučení mi Marta poděkovala za bydlení a omluvila se za své chování.

Když se za nimi zavřely dveře, dům utichl a znovu mi začal patřit. Do kuchyně jsem vrátila svůj starý kávovar. Už jsem nelitovala toho, že jsem jim ty klíče kdysi dala, ale spíše toho, jak dlouho jsem se bála ozvat. Dnes už vím, že dobrota bez hranic se snadno změní v tichou rezignaci. A že o své místo v životě je občas potřeba se zdravě a rázně poprat.

Alena (66): Nemám ráda návštěvy svého syna s rodinou. Pokaždé čekají plný servis a nic mi za to nedávají

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].