Marcela (32): Idylka společného bydlení se nám začala rozpadat. Uvědomila jsem si, že mám doma přerostlé dítě

Bydlíme v garsonce – už třetí rok. Když jsme se sem stěhovali, připadalo nám to jako romantické dobrodružství – jeden malý pokoj s kuchyňským koutem, koupelna tak úzká, že když se člověk otočí, bouchne loktem do zdi. Původně to mělo být na pár měsíců, než našetříme na větší byt. Jenže měsíce se natáhly v roky a já mám pocit, že se z téhle krabice už nikdy nedostaneme.

Svého přítele miluju. To je na tom všem možná to nejsložitější. Kdybych ho nemilovala, prostě bych sbalila tašku, popadla kartáček na zuby a šla. Jenže láska dokáže člověku svázat ruce. A občas i ucpat uši, i když se do nich dere ten strašný, těžko popsatelný zvuk, který vydává, když ve dvě ráno hraje hry.

Karin (26): Jsem rozčarovaná ze začátku bydlení s přítelem. První hádka odhalila naše odlišné názory

Budily mě zvláštní zvuky

Ležím na posteli – naší jediné posteli, která zabírá třetinu místnosti – a on sedí kousek ode mě na herní židli. Jeho silueta je osvětlená modrým světlem monitoru. Prsty mu cvakají o klávesnici v rytmu, který jsem se už naučila ignorovat. Ale to, co ignorovat nedokážu, jsou ty zvuky, které při tom vydává. Zvláštní, někdy až prehistorické. Někdy zasyčí, jindy zakňučí, občas vydá jakýsi bojový výkřik. Vždycky mě to probudí, ať jsem unavená sebevíc.

Včera jsem se probudila kolem třetí. Napadlo mě, že máme v bytě zraněné zvíře. Otevřela jsem oči a on zrovna pronesl táhlé „uuuuhhh“, jako by ho kousl nestvůrný démon. A pak vzdychl: „Yes… yes! Headshot!“

Když jsem se posadila, ani si nevšiml, že jsem vzhůru. Jen tam seděl, celé tělo napjaté, pusu pootevřenou, jazyk vystrčený jako malé dítě, které se soustředí na malování. A já si uvědomila, že jedno dítě už doma mám. A je mu třicet pět.

Dora (34): Pořídili jsme si společné bydlení. O půl roku později jsme si už nedokázali přijít na jméno

Když dítě chce dítě

Občas jsme mluvili o tom, že bychom si pořídili potomka. Většinou býval iniciátorem on. Vyprávěl mi, jak by spolu chodili na výlety, na hřiště a samozřejmě hráli hry. Vždycky jsem se zasmála, ale někde uvnitř mě bodlo vědomí, že on sám občas není schopný odložit myš, když po něm chci jen podat mi sklenici vody.

Minule, když jsem se ho zeptala, jak si představuje bydlení s dítětem, rozhlédl se po garsonce a mávnul rukou: „Nějak bychom to vymysleli. Dítě přece může spát tady v koutku.“

„A kde budeme spát my?“ zeptala jsem se.

„No… tam kde vždycky,“ odpověděl naprosto vážně.

„A kde budeš hrát hry?“ namítla jsem. Na to neřekl nic. Jen se na mě podíval pohledem, jakým se dívá, když přemýšlí, jestli má ve hře víc investovat do obrany nebo do útoku.

Julie (21): S přítelem jsme se sestěhovali a hned jsem otěhotněla. Problém je, že jsme oba studenti a žijeme na koleji

Situace si žádala řešení

Přiznávám, že je celá tahle situace i má vina. To já jsem kdysi tvrdila, že nepotřebujeme velký byt, hlavně když se máme rádi. Já jsem ho povzbuzovala, aby si našel koníček, protože práce ho stresuje. Jenže tehdy mě nenapadlo, že jeho koníček se jednou stane mojí noční můrou, nebo přesněji řečeno… noční symfonií zvláštních zvuků, kvůli které se skoro nevyspím.

Včera ráno jsem mu u snídaně řekla, že takhle to dál nejde. Že buď si najdeme větší byt, nebo musí omezit hraní. Položil lžičku do svého jogurtu a chvíli jen seděl. Pak ke mně vzhlédl a řekl slova, která jsem opravdu nečekala: „Já vím. A bojím se, že přestávám být partner a stávám se spolubydlícím, který tě budí kvůli tomu, že bojuje s drakem.“

Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet. Možná jsem dělala obojí zároveň. Rozhodli jsme se, že začneme hledat větší byt, i kdybychom se měli uskromnit jinde. On slíbil, že nebude hrát do noci, dokud se nepřestěhujeme. A já mu na oplátku slíbila, že budu trpělivá a že pochopím, když mu občas „uteče nějaký ten zvuk“.

Teď sedím na posteli a sleduji ho, jak vypíná počítač. Slyším tiché lupnutí vypínače, pak ještě jedno – a ticho, skutečné ticho. Otočí se na mě a usměje se.

Josef (26): Návrh mojí partnerky mě pobavil. Se společným účtem souhlasím, ale jedině podle mých podmínek

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].