Petra (46): Dcera se chce v osmnácti sestěhovat s přítelem. Já jediná jsem proti

Moje dcera Klára je skvělá dívka. Ve škole se jí daří, má spoustu koníčků, takže nesedí s telefonem v ruce. Navíc si přivydělává na brigádě a mám pocit, že je ve srovnání se svými vrstevnicemi mnohem cílevědomější. Na to, že je jí osmnáct, je také hodně samostatná. Možná až moc...

Dita (46): Patnáctiletá dcera chodí oblečená jako lehká holka. Bojím se o její bezpečnost

Dcera má vážný vztah

Ke všemu, co jsem o Kláře napsala, musím dodat, že má partnera. Tomáš je o rok starší a studuje uměleckou školu. Jsou spolu už nějakou dobu, takže jsem ho stihla poznat a párkrát s námi byl i na chatě. Je to milý chlapec z dobré rodiny. Není to žádný povaleč a také je cílevědomý.

Jsem šťastná, že chodí právě s ním. Vím, že spolu i spí. Mluvily jsme s Klárou o některých věcech, které zůstanou navždy jen mezi námi. V podstatě bych měla být klidná a spokojená s tím, jak si mé jediné dítě zařizuje život. Jenže je tady jedna věc, která mi nedá spát.

Radka (59): Moje dcera se vzdala kariéry, aby našla smysl života. Teď nemá ani peníze, ani vyhlídky do budoucna

Dcera chce bydlet s přítelem

Klára mi nedávno oznámila, že si se mnou potřebuje o něčem promluvit. Ví, že za mnou může přijít s čímkoli, a já ji vždy vyslechnu. „Mami, ráda bych bydlela s Tomášem,“ řekla a mně se zastavil dech. To bylo snad poprvé, co mě takto zaskočila.

Snažila jsem se zachovat klid a jen jsem se zeptala, zda to myslí vážně. „Ano, miluji ho a myslím, že společné bydlení by bylo skvělé. Vyzkoušíme si, jak nám to bude klapat,“ dodala. Bylo na ní vidět, že to má promyšleno.

„A co Tomáš, jemu to rodiče dovolí?“ zajímalo mě. Klára přikývla. Co teď? Podle mě je na takový krok příliš mladá. Na druhou stranu je to rozumná dívka, která ví, co chce. A Tomáš je také normální kluk, takže se nejspíš není čeho bát.

Marie (60): Mám vzdělanou a úspěšnou dceru. Jen si nemůžu zvyknout na život bez ní

Myslím si, že by měli ještě počkat

Požádala jsem Kláru, aby mi dala čas na rozmyšlenou. Souhlasila a pevně mě objala. Tím mi to ale nijak neusnadnila. Vždyť je jí osmnáct, ještě ji čeká maturita. I když je na svůj věk vyspělá, pro mě je to stále moje holčička. Při pomyšlení, že se odstěhuje, se mi do očí derou slzy.

A tak teď nevím, co jí mám odpovědět. Chtěla bych, aby byla šťastná a měla svůj život. Přesto si myslím, že je na bydlení s klukem moc mladá. Manžel mi říká, ať jí to povolím. Argumentuje tím, že je dospělá a zodpovědná. Jsem teď asi jediná, kdo v tom nemá jasno.

Další příběhy ze života →

Jana (49): Nemohu se smířit s tím, že dcera nechce děti. Dokonce šla i tajně na potrat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].