Martina (33): Roky se snažila ulovit chlapa, ale marně. Ve chvíli, kdy jsem prožívala svůj nejhorší den v životě, přišla láska

V onu pověstnou sobotu jsem se rozhodla, že pojedu vlakem pár kilometrů za město a tam se projdu. Potom se vrátím vlakem zpět. Odpočinek v přírodě mě nabije energií.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (44): S hrůzou jsem zjistila, že si kolegyně bere každý pátek do kanceláře psa. Mám chuť to nahlásit vedení

Chlupatý kamarád je moje velká láska

Před čtyřmi lety jsem se rozešla s přítelem, se kterým jsme byli od dvaceti let. Byla jsem ráda, že jsem si mohla nechat labradora Mekyho. Byla jsem na něj zvyklá a milovala jsem ho. Bývalý přítel o něj naštěstí nestál. Moc se mi ulevilo. Toto mě trápilo snad nejvíce. Představa, že bych přišla o svého chlupáče, mě trýznila.

Našla jsem si pronájem, kde jsem mohla bez problému být i se psem, a slíbila si, že našetřím na akontaci a pořídím si malý domeček na vesnici. Se zahradou pro Mekyho. Přestala jsem věřit, že potkám muže vhodného k založení rodiny, a upnula jsem se na svého psa a k plánu ohledně svého bydlení.

Mohlo by Vás zajímat:

Líza (29): Vytvořila jsem si osobní blog. Když jsem napsala příběh o sousedovi, jeho reakce mě šokovala

Výlet jako z hororu mi přinesl lásku

V sobotu jsem se ráno sbalila a vlakem dojela na zastávku u cyklostezky, kde jsem hodlala několik hodin chodit s Mekym. Nasávat vůni lesa, relaxovat a načerpat endorfiny. Nikde nebylo živáčka, a tak jsem po chvíli Mekyho pustila na volno. Já šla po cyklostezce a on si běhal po lese podél mne.

V tom zmizel a nepřiběhl ani na moje opakované volání. Sedla jsem si na zem a čekala. Po necelé půlhodince se ke mně Meky přiřítil. V obličeji měl naprosto šťastný výraz. Jenže neskutečně smrděl. Opravdu to byl nesnesitelný smrad. Jeho chlupy byly pokryty kousky něčeho odporného. Nikde nebyla voda, abych psa vykoupala. Trhala jsem trsy trávy a čistila Mekymu srst.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (44): Vzali jsme si psa z útulku. Jeho minulost nám ale připravila děsivé okamžiky

Cesta vlakem domů byla dobrodružství

Na pohled už Meky nevypadal tak strašně, ale smrděl jako sto čertů. A já s ním. V zápalu boje se o mně Meky několikrát otřel. Přemýšlela jsem, jak se dostanu domů. Nebyl čas na hrdinství, holt pojedu vlakem a budeme smrdět na celý vlak. Našla jsem vagón, kde sedělo pár lidí. Po několika minutách jízdy se spolucestující začali přesouvat do jiného vagónu.

Seděla jsem rudá až za ušima a modlila se, abychom už dojeli do cílové stanice. V tom si ke mně přisedl sympatický muž a dal se se mnou do řeči. Vysvětlil mi, že se Meky v lese vyválel v nějaké mršině. Měl z toho neskutečnou srandu. Zjistili jsme, že jsme z jednoho města a dokonce padla i nabídka na další setkání. „Až se vykoupete, nedáme si sraz někde ve městě?“ zeptal se muž. Od té doby jsme se viděli mnohokrát a vznikla láska. V okamžiku, kdy jsem to nejméně očekávala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (53): Kamera, co měla sledovat psa, ukázala manželčinu nevěru. Mám parohy, že neprojdu dveřmi