Martina (33): Roky se snažila ulovit chlapa, ale marně. Ve chvíli, kdy jsem prožívala svůj nejhorší den v životě, přišla láska

V onu pověstnou sobotu jsem se rozhodla, že pojedu vlakem pár kilometrů za město a tam se projdu. Potom se vrátím vlakem zpět. Odpočinek v přírodě mě nabije energií.

Agáta (44): S hrůzou jsem zjistila, že si kolegyně bere každý pátek do kanceláře psa. Mám chuť to nahlásit vedení

Chlupatý kamarád je moje velká láska

Před čtyřmi lety jsem se rozešla s přítelem, se kterým jsme byli od dvaceti let. Byla jsem ráda, že jsem si mohla nechat labradora Mekyho. Byla jsem na něj zvyklá a milovala jsem ho. Bývalý přítel o něj naštěstí nestál. Moc se mi ulevilo. Toto mě trápilo snad nejvíce. Představa, že bych přišla o svého chlupáče, mě trýznila.

Našla jsem si pronájem, kde jsem mohla bez problému být i se psem, a slíbila si, že našetřím na akontaci a pořídím si malý domeček na vesnici. Se zahradou pro Mekyho. Přestala jsem věřit, že potkám muže vhodného k založení rodiny, a upnula jsem se na svého psa a k plánu ohledně svého bydlení.

Líza (29): Vytvořila jsem si osobní blog. Když jsem napsala příběh o sousedovi, jeho reakce mě šokovala

Výlet jako z hororu mi přinesl lásku

V sobotu jsem se ráno sbalila a vlakem dojela na zastávku u cyklostezky, kde jsem hodlala několik hodin chodit s Mekym. Nasávat vůni lesa, relaxovat a načerpat endorfiny. Nikde nebylo živáčka, a tak jsem po chvíli Mekyho pustila na volno. Já šla po cyklostezce a on si běhal po lese podél mne.

V tom zmizel a nepřiběhl ani na moje opakované volání. Sedla jsem si na zem a čekala. Po necelé půlhodince se ke mně Meky přiřítil. V obličeji měl naprosto šťastný výraz. Jenže neskutečně smrděl. Opravdu to byl nesnesitelný smrad. Jeho chlupy byly pokryty kousky něčeho odporného. Nikde nebyla voda, abych psa vykoupala. Trhala jsem trsy trávy a čistila Mekymu srst.

Martina (44): Vzali jsme si psa z útulku. Jeho minulost nám ale připravila děsivé okamžiky

Cesta vlakem domů byla dobrodružství

Na pohled už Meky nevypadal tak strašně, ale smrděl jako sto čertů. A já s ním. V zápalu boje se o mně Meky několikrát otřel. Přemýšlela jsem, jak se dostanu domů. Nebyl čas na hrdinství, holt pojedu vlakem a budeme smrdět na celý vlak. Našla jsem vagón, kde sedělo pár lidí. Po několika minutách jízdy se spolucestující začali přesouvat do jiného vagónu.

Seděla jsem rudá až za ušima a modlila se, abychom už dojeli do cílové stanice. V tom si ke mně přisedl sympatický muž a dal se se mnou do řeči. Vysvětlil mi, že se Meky v lese vyválel v nějaké mršině. Měl z toho neskutečnou srandu. Zjistili jsme, že jsme z jednoho města a dokonce padla i nabídka na další setkání. „Až se vykoupete, nedáme si sraz někde ve městě?“ zeptal se muž. Od té doby jsme se viděli mnohokrát a vznikla láska. V okamžiku, kdy jsem to nejméně očekávala.

Další příběhy ze života →

Patrik (53): Kamera, co měla sledovat psa, ukázala manželčinu nevěru. Mám parohy, že neprojdu dveřmi

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].