Líza (29): Vytvořila jsem si osobní blog. Když jsem napsala příběh o sousedovi, jeho reakce mě šokovala

K psaní jsem se dostala trochu omylem. Začalo to během lockdownu, kdy jsem se doma nudila a chtěla nějak ventilovat věci, co mi běhaly hlavou. Založila jsem si blog, kam jsem psala krátké příběhy. Nic ambiciózního – prostě fikce o vymyšlených postavách, které ale většinou vycházely z lidí kolem mě. Věděla jsem, že si to čte jen pár kamarádek. Aspoň jsem si to myslela.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (37): Kamarádka mi poslala odkaz na video. Když jsem ho otevřela, čekal mě šok

Začala jsem si vymýšlet

Bydlela jsem tehdy ve starém činžáku. Můj soused z vedlejšího bytu byl ten typ, kterého si člověk nemůže nevšimnout. Vysoký, trochu zarostlý, namakaný, působil zajímavě. Nikdy jsme spolu moc nemluvili, jen jsme se pozdravili, když jsme se potkali u schránek nebo ve výtahu. A právě o něm jsem jednou napsala povídku.

Nebyla romantická. Spíš zvláštní. Vymyslela jsem si, že hlavní postava sbírá staré dopisy od lidí v domě a podle nich si skládá jejich životy. Včetně mé vypravěčky. Soused měl v příběhu pár podivných rysů. Byl samotář, přespával v autě, ve sklepě měl podivný kufr.

Pokoušela jsem se nenechat se unést, ale nedokázala jsem na něj při tom přestat myslet. Prostě jsem ho viděla a popsala. Nakonec jsem psala tu povídku podle něj, ne? Nevěděla jsem, co dělá, čím se živí nebo jaké jsou jeho koníčky. Vymýšlela jsem si.

Mohlo by Vás zajímat:

Anděla (67): Kvůli podivným zvukům jsem zavolala tísňovou linku. Zachránila jsem sousedovi život

Dopadlo to nečekaně

Asi týden po publikování toho textu někdo zazvonil. Otevřela jsem a tam stál on. V ruce držel mobil a na něm rozkliknutý můj blog. Konečně se mi představil. Netvářil se uraženě. Vypadal pobaveně. Prý ho zaujalo, že jsem si ho všimla. „To zní, jako bych byl nějaký stalker? Ale já jsem normální, slibuju.“ Pozval mě na pivo. Nevěděla jsem, co si o tom myslet, ale šla jsem.

Zjistila jsem, že se fakt trochu podobá postavě, kterou jsem vymyslela. Měl svoje zvláštnosti. Ale nic nebezpečného. Naopak – bylo to osvěžující. Nechodí na sítě, moc nemluví, ale poslouchá. Párkrát jsme se viděli. Pak častěji. Pak jsem jednoho večera skončila u něj doma a o pár týdnů později jsem se přestěhovala do jeho bytu.

Pořád píšu, ale dneska si všechno víc rozmýšlím, než někoho dám do příběhu. Ne proto, že bych se bála, že se zase někdo pozná. Ale protože jsem zjistila, že fikce vám může změnit život. Nebo třeba z vašeho souseda udělat vašeho životního partnera.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (36): Na dovolené v Egyptě se manžel v noci někam vytrácel. Skončilo to skandálem a předčasným návratem domů