Karolína (36): Snila jsem o románku se sousedem, ale dočkala jsem se studené sprchy

Problém v naší koupelně začal nenápadnou skvrnou u podlahy, ale brzy se začaly odlepovat i kachličky. Můj manžel Marek se rozhodl, že to zvládne sám, ačkoliv jeho kutilské schopnosti byly prakticky nulové.

Prosila jsem ho, abychom raději zavolali odborníka, ale jen naštvaně odsekl: „Nechej to na mně, nebudu platit někomu cizímu za věc, kterou zvládnu sám.“

Gábina (30): Pro okolí jsem byla jen nudná patronka. Díky nehodě v koupelně jsem ale našla spřízněnou duši a lásku

Pomoc od souseda

O dva dny později vypadala koupelna jako po výbuchu – mokré skvrny se zvětšovaly, omítka opadávala. Marek to nakonec vzdal a beze slova se s pocitem porážky zavřel v pracovně.

Nechtěla jsem se s tím smířit, a tak jsem se odhodlala zaklepat u souseda Petra, o kterém jsem věděla, že se živí jako hodinový manžel.

Přišel se na tu spoušť podívat. Nic nekomentoval, jen věcně zhodnotil škody, sepsal seznam materiálu a slíbil, že nám pomůže dát vše do pořádku. Marek to přijal s chladným nezájmem a jen utrousil, že náklady na materiál uhradí, načež se znovu stáhl do pracovny.

Karolína (32): Můj muž si nevšiml, že jsem přes noc zůstala u souseda. Tehdy jsem pochopila, že naše manželství opravdu nemá smysl

Těšila jsem se na jeho příchody

Petr k nám chodil vždy podvečer. Místo hrobového ticha, které v bytě obvykle panovalo, se domem nesl zvuk nářadí a rádia. Brzy se z vaření čaje pro našeho pomocníka stal můj nejoblíbenější rituál.

Postávala jsem ve dveřích koupelny, povídali jsme si a on mi s neuvěřitelnou trpělivostí vysvětloval, jak rád vrací věcem život. „Když je něco rozbité, je nejjednodušší to vyhodit, ale opravit to mě opravdu těší,“ řekl jednou a mně se zdálo, že mluví o mnohem hlubších věcech, než jsou jen kachličky.

Začala jsem se na ta setkání upínat víc, než bylo zdravé. Vybírala jsem si hezčí oblečení a netrpělivě vyhlížela jeho příchod. Petr do našeho bytu přinášel energii, která mi doma chyběla – skutečně mě poslouchal, díval se mi do očí a neodbýval mě jen mechanickým přikyvováním jako můj manžel.

Večer v posteli jsem pak vedle odtažitého Marka snila o jiném životě, o procházkách v parku a o muži, který by ve mně viděl víc než jen spolubydlící.

Kateřina (34): Lituji, že jsem přehlížela svého souseda. Co se ho ujala moje kamarádka, stal se z něj zajímavý chlap

Konec iluzí

Jednoho dne, když jsem mu podávala klíč, se naše ruce na okamžik dotkly. Na okamžik jsem úplně přestala vnímat okolí. Čekala jsem na nějaké znamení nebo slovo, které by vše změnilo, ale on jen klidně poděkoval a pokračoval v práci.

Po nějaké době bylo hotovo a koupelna vypadala úžasně. Stála jsem ve dveřích s hrnkem čaje a cítila svíravou úzkost z toho, že Petr si sbalí své věci a naše společná odpoledne se stanou jen minulostí.

Když jsem mu se staženým hrdlem přiznala, že mi ty společné rozhovory budou chybět, mile se na mě usmál. Svěřil se mi, že byl rád za mou společnost, protože jeho snoubenka pracuje už rok na kontraktu v Brně a jemu se v prázdném bytě stýská.

Slovo „snoubenka“ mě zasáhlo jako studená sprcha. V tu chvíli mi došlo, že Petr není zachránce z pohádky, ale jen slušný člověk, který byl ke mně milý. Moje city byly jen iluzí ženy, která tak moc toužila po pozornosti, až si obyčejnou lidskou laskavost spletla s láskou.

Viola (58): Manžel si už nechtěl povídat, tak jsem chodila za sousedem. Dopadlo to nečekaně

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].