Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Natálie věřila, že v náruči souseda konečně našla lék na svou samotu. Po vášnivé noci ale přišlo mrazivé ticho. Proč se jí soused začal vyhýbat?
Po rozvodu jsem se uzavřela do sebe, pracovala jsem z domova a společnost mi dělala jen tíživá samota. Jediným „povyražením“ pro mě byl soused Marek. Tichý a nenápadný muž z vedlejšího bytu mě fascinoval. Často jsem večer zhasínala světla, jen abych mohla na balkoně pozorovat, zda se u něj rozsvítil onen hřejivý žlutý svit, který mi dodával zvláštní pocit klidu, že nejsem úplně sama.
Románek se sousedem
Jednou u mě zaklepal s dopisem, který mu pošťák omylem vhodil do schránky. „Nezajdete na čaj?“ zeptala jsem se odvážně. K mému překvapení souhlasil. Seděli jsme v kuchyni. Nemluvili jsme, přesto to ticho nebylo trapné, ale plné zvláštního porozumění.
Po chvíli jsem se mu svěřila, že jsem rozvedená, a on naznačil, že má také něco za sebou. Když se naše ruce na vteřinu potkaly u talířku s cukrovím, pocítila jsem elektrický výboj, který mě vyděsil i nadchl zároveň.
O týden později u mě Marek zaklepal znovu, prý mu došla sůl. Pozvala jsem ho dál, pustila jsem tichý jazz a atmosféra v bytě rázem zhoustla. Poznamenal, že člověk občas potřebuje trochu tepla, i když riskuje, že se spálí. Nebránila jsem se, když mě políbil. Skončili jsme spolu v posteli. Věřila jsem, že se v mém životě konečně něco změnilo k lepšímu a že moje samota končí.
Začal mě ignorovat
Jenže pak přišla náhlá změna. Marek se přestal ozývat, na zprávy nereagoval a já se marně snažila potkat se s ním alespoň na chodbě. Do toho mi zavolal bývalý manžel a tvrdil, že mu chybím a chce se sejít. Odmítla jsem ho, protože moje hlava i srdce byly plné Marka, který se ale vypařil jako pára nad hrncem.
Kamarádka Lucie mě sice povzbuzovala, abych neházela flintu do žita, ale já v hloubi duše cítila, že se něco ošklivě pokazilo.
Zase jsem sama
Nakonec jsem nesebrala hrdost, ale odvahu a zabouchala na jeho dveře. Marek vypadal ztrápeně a hned se začal omlouvat. Přiznal, že se k smrti vyděsil vlastních citů. Jeho manželka před lety zemřela při autonehodě a on si od té doby nikoho nepustil k tělu. „Bojím se, že o tebe taky přijdu,“ zašeptal.
Má snaha o pochopení ale narazila na jeho obranný val. Když jsem namítla, že jsem doufala ve společnou budoucnost, jen se hořce zeptal, jestli jsem čekala velkou lásku po jednom týdnu.
Ta slova mě zasáhla jako facka. Odešla jsem. Chtěla jsem jen trochu lidského tepla, ale místo toho jsem dostala další lekci z bolesti. I když jsem se nechtěla znovu zamilovat, stalo se to. Teď opět žiju sama s vědomím, že některé rány se prostě nehojí a někteří lidé zůstanou uvězněni ve své minulosti navždy. Bez ohledu na to, jak moc jim chcete pomoci.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
