Veronika (35): Manželův špinavý zubní kartáček byl poslední kapkou. Požádala jsem o rozvod

Někdy stačí jediná maličkost, abyste pochopili, že něco definitivně skončilo. V mém případě to byl zubní kartáček. Ležel na umyvadle, štětinami dolů, a jako vždy byl zapatlaný od pasty. Na zrcadle byly kapky vody, přestože jsem Adama stokrát prosila, aby ho utřel, než odejde z koupelny. Zírala jsem na ten malý chaos a cítila, jak to ve mně vře.

Napsala jsem své nejlepší kamarádce Pavle, že jsme se s manželem pohádali kvůli kartáčku. Po chvíli odepsala, že přece nejde o kartáček. A měla pravdu. Nikdy o něj nešlo. Šlo o to, že mluvím, vysvětluji a prosím, ale on jako by mě nevnímal.

Hanka (38): Manžel toho nikdy moc nenamluvil. Po letech mi došlo, že mě svým tichem trestá

Podle manžela o nic nejde

Když jsem se vrátila z práce, byt byl tichý. Adam určitě zase seděl s notebookem v ložnici a předstíral, že pracuje. Vešla jsem do koupelny a spatřila jsem tam to, co obvykle – kartáček na umyvadle, pasta byla snad i na ručníku. Peklo je prý smyčka, scéna, která se opakuje donekonečna. Pro mě to byla naše koupelna.

Adam se náhle objevil ve dveřích a usmál se. Než jsem stihla cokoli říct, prohodil: „Verčo, neblázni. Je to jen kartáček.“ Dívala jsem se na něj a nemohla uvěřit, že si to opravdu myslí. Odsekla jsem, že to není jen kartáček, jde o to, že mluvím a on mě neposlouchá. Jako bych mluvila do zdi.

Nevím, kdy přesně se to začalo kazit. Možná ve chvíli, kdy se přestal ptát, jaký jsem měla den. Nebo ještě dřív, když si nevšiml, že dva týdny nosím starou bundu, protože se mi u té, kterou mám tak ráda, rozbil zip. Když jsem ji přinesla domů s vyměněným zipem, zeptal se, jestli mám novou bundu.

Darina (33): Z našeho účtu začaly mizet peníze. Podle manžela za to mohlo zdražování, ale příčina byla jinde

Manžel mě vůbec neposlouchá

Udělala jsem večeři, ale Adam se nedokázal odlepit od telefonu. Zeptala jsem se ho, jestli si pamatuje, co jsem mu před týdnem říkala o zaplacení internetu. Chvíli přemýšlel a pak se mě zeptal, jestli to zaplatil. Samozřejmě, že nezaplatil. Jen mávl rukou, že to udělá zítra a ať se hlavně „uklidním“.

To bylo slovo, kterého jsem měla po krk. Řekla jsem mu, že ho dlouhá léta prosím, aby mi naslouchal, a pokaždé slyším jen „promiň“ nebo „uklidni se“. A že už toho mám dost. Konečně zvedl hlavu od telefonu a nechápavě se na mě podíval. „Zbytečně to zveličuješ. Přece tě miluju, ne?“ prohodil, ale znělo to prázdně.

Soňa (37): Co manžel začne, to nedokončí. Nechci žít v domě, který se rozpadá

Možná ještě budu šťastná

Rozvod nepřichází ze dne na den. Je to výsledek dlouhého procesu. A já už byla na jeho konci. Měla jsem i papíry z advokátní kanceláře. Jednoho večera jsem to řekla Adamovi. Seděl na gauči a v televizi běžel nějaký seriál. Když jsem vyslovila slovo „rozvod“, ovladač mu vypadl z ruky.

„To si děláš srandu, ne?“ vydechl. „Vážně? Kvůli kartáčku?“ Jen jsem se ušklíbla. Neplakala jsem. Když jsem si balila věci, našla jsem krabičku od elektrického kartáčku. Dávno nepoužívanou, přesně jako naše manželství.

Můj nový byt voněl barvou a samotou. Bylo v něm až příliš ticho. Uvařila jsem si čaj do jednoho hrnku – mého. Seděla jsem u stolu a dívala se na seznam věcí, které musím koupit. Pustila jsem si tichou hudbu, kterou Adam vždy považoval za příliš smutnou. Podívala jsem se na svůj odraz v okně. Byla jsem unavená a nebyla jsem šťastná, ale aspoň jsem se necítila neviditelná. „Možná ještě budu šťastná,“ řekla jsem si pro sebe. „Ale teď... teď aspoň nemusím nikoho prosit, aby mě vnímal.“ A to pro začátek stačilo.

Bronislava (50): Stála jsem po boku manžela za všech okolností. On mě ze života škrtnul během několika měsíců

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].