Magda (41): Žila jsem v domnění, že mám doma milého chlapíka. Po jeho chladném přiznání se mi zvedl žaludek

S Pavlem jsme spolu skoro tři roky. Je spolehlivý, pracovitý a umí se postarat. Už přes patnáct let pracuje jako řidič městského autobusu, a tak je v určitém ohledu dosti otrlý a má svérázný, poněkud drsnější humor. Rád vypráví různé kuriózní zážitky z práce, kterými umí pobavit společnost. Před pár týdny mi mezi řečí řekl něco, co mě vyděsilo a nemohu to dostat z hlavy. „Dneska jsem na točně konečně sejmul holuba,“ zasmál se, jako by vyprávěl vtip. Nejdřív jsem si myslela, že ho prostě neviděl. Jenže Pavel pokračoval: „Je jich jako štěnic, vždycky mi ulítl, ale dneska jsem ho dostal. Aspoň je o jednoho míň.“ Zůstala jsem na něj koukat a čekala, že se začne smát, že jsem mu to „zhltla“. Ale nesmál se, pokrčil rameny a šel si otevřít pivo.

Zuzka (28): Do svého přítele jsem byla zamilovaná a myslela na svatbu. Oči mi otevřela příhoda s koťaty

Prý jsou to jen „létající krysy“

Když ale viděl můj výraz, začal mi vysvětlovat, že holubi jsou podle něj „létající krysy“ a že jich je všude moc. „Stejně jen roznášejí nemoci,“ prohlásil. Pak dodal, že jeho kolega už sejmul tři. Zírala jsem na přítele jako na zjevení. Bylo mi z toho cynismu, s jakým to vyprávěl, fyzicky špatně.

Šlo nejen o onoho konkrétního holuba. Šlo o způsob, jak o tom mluvil. Bez špetky soucitu, bez výčitek. Zabil ho pro pobavení! „Pavle, chápeš, že to není normální?“ Ušklíbl se. „Prosím tě, nedělej z toho drama.“ Od těchto událostí jsem na něj začala koukat jinak. Najednou jsem si všímala, jak se vzteká za volantem i mimo práci, jak nadává na lidi na přechodech nebo jak schválně najíždí těsně k cyklistům, aby je „vychoval“.

Dagmar (41): Nechala jsem se přemluvit k pořízení koček. Teď mám zničený celý byt a chlupy i v jídle

Začala jsem se ho trochu bát

Ne že by mě někdy uhodil nebo byl agresivní, ale cosi v jeho chování mě začalo znervózňovat. Před pár dny jsme jeli autem na nákup a u krajnice seděla kočka. Pavel zpomalil a řekl: „Ta tam skočí, koukej.“ Řekl to skoro natěšeně, ale pak se zarazil a zamluvil to. Kočka naštěstí utekla a já měla sevřený žaludek ještě druhý den.

Nemohla jsem z hlavy vymazat ty věty, ten výraz, když mluvil o přejetém holubovi. Dokonce tehdy i napodobil zvuk, který to udělalo pod kolem. Nemyslím si, že jsem přecitlivělá, když mi přijde divné, že někoho baví úmyslně zabíjet – byť jde o obyčejného holuba.

Cecílie (43): Vzala jsem děti na školní výlet, chtěla jsem jim ukázat život na farmě. Vraceli jsme se traumatizovaní

Nevím, jestli to dokážu přejít

Od té doby to mezi námi trochu skřípe. Pavel nechápe, proč jsem odtažitá, a já zase nechápu jeho cynismus a následný klid. Včera večer se mě zeptal: „To dusno, které tu už pár dní panuje, je kvůli tomu pitomému holubovi? To jako fakt?“ Jenže ono už dávno není jen o holubovi.

Mám pocit, že jsem přehlížela věci, které mi měly dojít mnohem dřív. Možná jsem si jen nechtěla připustit, že člověk může být zároveň milým a spolehlivým partnerem a zároveň být v jistém ohledu poněkud zvrácený, zkažený a v určitém smyslu nenormální. Nebo jsem nenormální já a opravdu to přeháním?

Lenka (27): Když jsem přišla představit expřítele rodičům, jejich kočka na něj prskala. Teď už vím proč

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].