Bára (47): Myslela jsem, že nás vážná nemoc spojí. Místo toho mě opustil kvůli mladé milence

Nikdy by mě nenapadlo, že se po tom všem, čím jsme si prošli, nakonec rozvedeme. Po vší té bolesti, strachu, nejistotě i nekonečných nevolnostech, kdy vám nezbývá nic jiného než doufat a modlit se, mi manžel jednoho dne oznámil, že se chce „konečně bavit a žít“. Dřív byl Petr rodinný typ – hodný a zodpovědný táta a pozorný manžel. Teď běhá po horách, pořídil si několik tetování, starou plachetnici a novou přítelkyni.

Kateřina (54): Manžel odmítl léčbu rakoviny, prý je připraven odejít. Jeho rozhodnutí nikdy nepochopím

Znovu se narodil

Petrovi bylo čtyřicet, když mu diagnostikovali rakovinu varlat. Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Seděli jsme v autě před nemocnicí, dusila jsem pláč a on předstíral sílu. „To zvládneme,“ řekl, ale nezněl vůbec přesvědčivě. Hlas se mu třásl. Ale zvládli jsme to. Bojovali jsme přes rok – operace, chemoterapie, nevolnosti, neskutečná únava, deprese... „Báro, kdybych tě neměl, nedám to,“ opakoval mi často. Necítila jsem, že bych dělala něco výjimečného, byl to můj muž, milovala jsem ho.

Když nám lékař oznámil, že je manžel „čistý“, objali jsme se a brečeli štěstím. Brzy nato jsme si odjeli „vyčistit hlavu“ k moři. Pobyt se ale moc nepovedl. Petr byl stále zamyšlený, často se chodil sám projít. Když jsme se vrátili, řekl mi: „Potřebuji ještě na týden vypadnout sám, už jsem psal kamarádovi, s nímž jsem dříve lezl. Pojedu do Alp.“ Asi nemusím říkat, jaký jsem o něj měla strach. Petr odjel a vrátil se mi někdo úplně jiný.

Helena (32): Prodělala jsem těžkou nemoc. A během této doby jsem zjistila, co je manžel zač

Nebral ohledy

„Znovu jsem se narodil, končím se živořením. Chci žít naplno!“ řekl mi pár dní po příjezdu. Samozřejmě jsem ho chtěla podpořit, ale zároveň jsem o něj měla strach. Vrátil se k lezení a kajaku. Každý víkend byl pryč, pak se „ztrácel“ i v týdnu – na stěnu, na řeku, na pivo, do sauny… Párkrát jsem mu mluvila do duše, snažila jsem se nevyčítat, ale on to vnímal jako tlak. Začali jsme se hádat.

„Celý život jsem byl hodný, staral se o rodinu a na sebe zapomněl. Teď chci dělat věci pro sebe!“ řekl mi a přestal vysvětlovat, kde a s kým je. Časem se ukázalo, že netráví čas jen s kamarády horolezci, ale také s „kamarádkami“. Proto už jsem žádné pochopení neměla! Když jsem mu vařila vývary, vozila na chemoterapie, sháněla cokoliv, co by mu ulevilo od nevolností a v noci ho držela za ruku a bděla s ním, tak jsem mu byla dobrá…

Vendula (38): Máma odmítá léčbu rakoviny. Prý stačí, když se bude mít víc ráda

Rozvádíme se

Dnes, dva roky po překonání nemoci, se rozvádíme. Petr má mladičkou přítelkyni, která sdílí jeho zájmy. Nic z toho, co jsme spolu vybudovali a překonali, ho nezajímá. Jednoduše za vším spálil mosty. Ani se synem se příliš nevídá, nechce mít nic společného s ničím, co mu připomíná nemoc.

Snažím se se vším vyrovnat, ale není to lehké. Když jsem nedávno viděla na sociálních sítích jeho fotky z exotické dovolené s jeho mladičkou partnerkou, píchlo mě u srdce. V komentáři u fotek totiž stálo „Život začíná, když se přestaneš bát.“ Chápu, jak to myslel, jen při té své cestě bez strachu trochu zapomněl na to, že na světě není sám.

Radim (40): Žena se mi ztrácela před očima, měla rakovinu. Sáhl jsem po řešení, které mi dalo naději, že přežije

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].