Petr (36): Manželka se spikla s tchyní. Společně mě odhánějí od naší dcery a dělají ze mě neschopného

Myslím, že jsem celý život doplácel na svou přirozenou ostýchavost. Ještě na univerzitě jsem neměl žádné zkušenosti se ženami, a abych se vyhnul trapným momentům, věnoval jsem se výhradně týmovým sportům v čistě mužském kolektivu.

Byla mi povahově velmi podobná

Během druhého ročníku jsem konečně získal první intimní zkušenosti, ale na vážný vztah to nebylo. Pak si mě všimla Jana. Byla o něco starší a bydlela v sousedním domě. Pracovala jako účetní, a protože i já studoval ekonomii, okamžitě jsme si našli společné téma. Jana mi navíc byla povahově velmi podobná. Stejně jako já byla spíše klidná, neměla ráda hlučné večírky a volný čas nejraději trávila s knihou. Po roce jsme se sestěhovali.

Poprvé v životě jsem se zbavil pocitu méněcennosti a toho, že jsem jiný. Měl jsem pocit, že mi nic nechybí. Byl jsem tak šťastný, že jsem Janu brzy požádal o ruku. Tehdy mi nedošlo, že si s ní beru i její matku. Znal jsem ji od samého začátku a byla to odtažitá a chladná žena, která se nikdy neusmála a vše brala smrtelně vážně. Říkal jsem si ale, že to nevadí. Několik návštěv do měsíce přece zvládnu.

Roman (40): Moje máma a tchyně vzaly vnoučata na dovolenou. Hned jsem věděl, že to nemůže dopadnout dobře

Tchyně se k nám v podstatě natrvalo nastěhovala

Společně jsme si postavili menší dům. Jana trvala na tom, aby v něm byla i místnost pro případ, že by se o nás v budoucnu musel někdo postarat, nebo naopak my o rodiče. Zdálo se mi to rozumné. Jana už měla jen maminku, já oba rodiče. Jenže Janina matka nebyla ani zdaleka nemohoucí a začala k nám jezdit na víkendy, v létě klidně i na celý týden. Nelíbilo se mi to, ale pokaždé, když jsem se ozval, skončilo to hádkou, ve které jsem neměl šanci uspět.

Narodila se nám nádherná dcera Anička. Byl jsem z ní naprosto unešený. Vzhledem k Janinu věku a komplikacím s početím mi bylo jasné, že bude naším jediným dítětem. Nechtěl jsem proto zmeškat jediný okamžik. Z práce jsem spěchal domů, abych si ji co nejvíce užil. Jednoho dne mě ale po návratu domů čekalo nemilé překvapení. Tchyně se k nám v podstatě natrvalo nastěhovala. Jana byla v sedmém nebi, že jí její matka pomůže s péčí o dceru.

Petra (35): Tchynin finanční dar se změnil v noční můru. Teď jí vše splácíme, abychom si zachránili soukromí

Měla to dokonale vymyšlené

Samo o sobě by mi to nevadilo, kdyby respektovaly, že jsem její otec, a věřily, že se o ni zvládnu postarat. Jenže ony si to nemyslely. Denně jsem slýchal poznámky jako: „Jasně, chlap sotva trefí s čepicí na hlavu, natož aby správně přebalil. Nech Aničku být.“ Doslova mě od ní vyháněly. Sám jsem nemohl ani na procházku s kočárkem, vždy musel jít někdo s nimi – buď manželka, nebo tchyně.

Dnes už vím, že to měla Jana dokonale vymyšlené. Už když jsme stavěli dům, počítala s tím, že se k nám její matka přestěhuje. Uvědomil jsem si, že tvoří nerozlučný tým. Nechci přijít o dceru, a tak se snažím v této situaci přežít. Jana jakékoli stěhování své matky odmítá, a když jí v hádce dojdou argumenty, bez váhání použije tu nejhorší zbraň: „Petře, stačí jedno moje slovo a Aničku už nikdy neuvidíš.“ Cítím se v pasti a jsem zoufalý z toho, jak se můj život změnil.

Filip (38): Chtěl jsem jen pomoct nešťastné tchyni. Teď mi krade manželku i celý náš život

Názor vztahové terapeutky

Příběh Petra zachycuje situaci, kdy se z původně partnerského vztahu postupně stal vztah s výrazně nerovnoměrným rozložením moci. Narození dcery, které pro Petra představovalo období velké radosti a naplnění, současně odhalilo dlouhodobě nastavenou rodinnou dynamiku, v níž významnou roli převzala také tchyně. Petr se tak postupně ocitl na okraji rozhodování o vlastní rodině a začal prožívat bezmoc, odmítání a zpochybňování svých rodičovských kompetencí.

Opakované znevažování jeho schopností a omezování kontaktu s dcerou mohly postupně narušovat Petrovu sebedůvěru, otcovskou identitu i pocit bezpečí ve vztahu. Situaci dále prohlubuje emocionální nátlak, kdy je hrozba ztráty kontaktu s dítětem využívána jako prostředek k udržení kontroly. V takovém prostředí se snadno rozvíjí pocity bezvýchodnosti, úzkosti a dlouhodobého psychického vyčerpání.

Z terapeutického hlediska by práce měla být zaměřena na posílení Petrovy sebehodnoty, rodičovské jistoty a schopnosti nastavovat zdravé vztahové hranice. Současně je důležité věnovat pozornost partnerské komunikaci, vlivu mezigeneračních vztahů na fungování rodiny a hledání bezpečnějšího uspořádání rodinných rolí, které bude respektovat potřeby všech členů rodiny, včetně dcery.

Mgr. Jana Hazuková, terapeutka, koučka psychoenergetické transformace mysli, práce s emocemi a prožíváním. Více informací zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].