Bartoloměj (39): Slyšel jsem, že mě tchyně považuje za omyl. Makal jsem, abych jí dokázal, že se plete

Příběhy o tchánech a tchyních: Slyšel jsem, že mě tchyně považuje za omyl. Makal jsem, abych jí dokázal, že se plete
Zdroj: Pexels

Jako kluk z dětského domova si Bartoloměj musel respekt své tchyně tvrdě vybojovat. Léta dřel, aby dokázal, že pro její dceru není omylem.

Jana Jánská
Jana Jánská 18. 04. 2026 13:00

Máma mé přítelkyně Ivony nebyla vůbec nadšená, když se dozvěděla, že se budeme brát. Jsem jenom obyčejný kluk z dětského domova. Ona snila o bohatém zeti z vážené rodiny a já do jejích představ vůbec nezapadal.

Krátce před svatbou nás sice pozvala na oběd a chovala se mile, ale stačilo, abych si na chvíli odskočil, a maska spadla. Zaslechl jsem, jak v obýváku šeptá Ivoně, že se mnou bude chudá jako kostelní myš a že svého rozhodnutí bude brzy litovat. Ivona mě bránila, ale ve mně ta slova zůstala jako hluboká rána. Tehdy jsem si slíbil, že tchyni dokážu, jak moc se ve mně mýlí.

O svou rodinu jsem se vždy postaral

Dřel jsem jako kůň, aby Ivoně a našim dětem Agátce a Hynkovi nic nechybělo. Musím přiznat, že se nám vedlo dobře – spláceli jsme byt, jezdili na dovolené a nemuseli jsme obracet každou korunu.

Kdykoliv k nám tchyně přišla na návštěvu a nabízela finanční pomoc, s úsměvem jsem ji odmítal. Tvrdil jsem, že nám stačí to, co máme. V duchu jsem si říkal, že se raději propadnu do země, než abych ji o něco prosil. Chtěl jsem jí dokázat, že jsem pro její dceru nebyl omyl.

Přestalo se mi dařit

Jenže pak přišly horší časy. Moje firma začala propouštět a já přišel o práci. Našel jsem si sice nové místo, ale za výrazně méně peněz. Kvůli rostoucí inflaci a vysokým splátkám hypotéky nám v rozpočtu vznikla díra, kterou nešlo přehlížet.

Ivona jednoho večera prohlásila, že zavolá mámě, aby nám pomohla. Snažil jsem se jí to rozmluvit a sliboval, že si půjčím od známých nebo si najdu brigádu.

Podívala se na mě a řekla, že chce, abych měl čas i na děti a nechodil po práci do noci někam na brigády. Došlo mi, že naše situace má jenom jedno řešení.

Řekl jsem, co mě tížilo

Tchyně k nám dorazila hned druhý den ráno. Vzala mě stranou do kuchyně a do ruky mi vtiskla obálku plnou tisícovek. „Proč to dáváte mně? Měla jste to dát Ivoně!“ vyštěkl jsem, protože jsem měl pocit, že mě chce jen ponížit.

Ona se na mě ale klidně usmála a odvětila: „Vždyť jsi přece hlava rodiny.“ Úplně mě to odzbrojilo. Začal jsem koktat, že jí peníze co nejdříve vrátím v měsíčních splátkách. Chlácholila mě, že na to nespěchá, protože vidí, jak moc se pro rodinu obětuji.

V tu chvíli mi to vyletělo z pusy: „Takže mě už nepovažujete za omyl?

Pro tchyni už nejsem zklamáním

Tchyně vytřeštila oči a nechápala, o čem mluvím. Musel jsem s pravdou ven a připomněl jí ten rozhovor, který jsem před lety náhodou zaslechl.

Viditelně ji to zaskočilo. „Takže jsi to tehdy slyšel? Přiznávám, tehdy jsem měla o dceru strach, jako každá máma. Ale už dávno vím, že Ivonka nemohla potkat nikoho lepšího. Jsi pracovitý, zodpovědný a skvělý táta. Jsem na tebe pyšná,“ řekla mi upřímně a já cítil, jak se ta stará rána v mém srdci konečně zahojila.

Nakonec trvala na tom, že peníze vracet nemusím. Chtěla prý mít radost z toho, že nám může konečně nějak pomoci. I když jsem chlap, v tu chvíli jsem se neudržel a rozklepal se dojetím.

Peníze jí sice časem stejně vrátím, protože takovou mám povahu, ale ten pocit, že mě tchyně skutečně uznává, je k nezaplacení. Teď už vím, že kdybychom se znovu dostali do úzkých, nebudu se bát požádat ji o pomoc. Nebere mě jako zklamání, ale jako milovaného člena rodiny.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články

Další články