Zorka (35): V korporátu mě čekala jen faleš a vyčerpání. Skutečné štěstí a uznání jsem našla až po návratu na venkov
Bartoloměj (39): Slyšel jsem, že mě tchyně považuje za omyl. Makal jsem, abych jí dokázal, že se plete
Vladimír (34): Mámě pomůžu platit léčbu, ale táta může na kamarádství zapomenout. Vždycky mě jen urážel
Tadeáš (70): Můj syn kroutí hlavou nad tím, co jsem začal dělat v sedmdesáti. On už mě odepsal, ale já chci pořád žít