Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Kateřina si myslí, že udělala životní chybu. Seznámila single kamarádku se svým rozvedeným sousedem. Ten se pak změnil tak, že začala žárlit. A přemýšlí nad tím, proč ho tak dlouho přehlížela.
Všechno to začalo jednoho pozdního odpoledne, když si moje kamarádka Alena opět stěžovala na svou nudnou single existenci. Měla jsem být zvyklá, protože očividně považovala naše setkání za bezplatné terapeutické sezení. Jenže každému jednou dojde trpělivost.
„Ty jsi tak ufňukaná!“ říkala jsem si v duchu. Ten den jsem se rozhodla pomoci jí tím nejjednodušším způsobem – dohodit jí někoho. Dokonalý kandidát bydlel jen o dvě patra výš...
Soused mě vůbec nezaujal
Můj soused Stanislav by se ženám mohl líbit – je dost vysoký, v dobré kondici, stále se usmívá a oplývá optimismem. Navíc, což neuškodí, má solidní zaměstnání a vlastní pěkný dvoupokojový byt. Po rozvodu si jeho exmanželka odnesla pár kusů nábytku, chalupu a auto, jemu zůstal byt.
Já na něm viděla jednu vadu, on totiž absolutně nerozuměl módě. To, v čem obvykle chodil, připomínalo oblečení pro pány v letech, ne pro chlapa pod čtyřicet.
„Víš, nijak nespěchám s hledáním další ženy,“ tvrdil mi, ale já věděla, co tím myslí. Dokud není na obzoru nikdo zajímavý, člověk předstírá, že nikoho nehledá. Znám to. Sama jsem reagovala podobně, kdykoli se mě tety a sestřenky ptaly, kdy se už konečně usadím.
Jak jsem říkala, Stanislav by mohl být pro mnoho žen atraktivní, ale ne pro mě. Byl na můj vkus moc klidný, příliš spořádaný, příliš předvídatelný. Já jsem aktivní, miluju sport a adrenalin, zatímco s ním by člověk strávil večer leda v klidu na gauči.
„Tenhle chlap vážně není pro mě,“ říkala jsem si občas, když se stavil s nějakou sousedskou prosbou, nebo když jsem se po práci stavila u něj na čaj. "Mám ho ráda, ale s ním po boku bych se ukousala nudou...“
Úplně se změnil
Jenže Alena, ta věčně reptající, přesto velmi milá stará panna, to bylo něco jiného. Možná by právě jí ten „mimořádně klidný člověk“ mohl vyhovovat. Jednou, pár minut předtím, než měla dorazit ke mně, jsem zavolala Stanislavovi, jestli by mi nepůjčil vývrtku na víno. Moje samozřejmě ležela na dně šuplíku. Objevil se ve chvíli, když z výtahu vystoupila Alena.
„Vy se ještě neznáte...“ usmála jsem se a pozvala Stanislava dovnitř.
Strávili jsme celkem příjemný večer ve třech a když se Alena chystala k odchodu, požádala jsem Stanislava, ať ji doprovodí na autobus. O pouhých patnáct minut později mi volala s podrobným hlášením. Standu si hned oblíbila, vychválila jeho slušné chování, smysl pro humor a ještě i vzhled.
Její obdiv mě trochu překvapil, ale mlčela jsem. Mým cílem bylo dát ty dva osamělé lidi dohromady. A jaké bylo moje překvapení, když jsem o pár týdnů později narazila na parkovišti na Stanislava se zbrusu novým sestřihem. Místo své nevzhledné bundy, v níž působil, jako by přišel z charity, měl sportovní světle modrou košili a padnoucí džíny. Najednou vypadal mladší a daleko zajímavější.
„Co se stalo s tvojí starou škodovkou?“ ptala jsem se a ohlížela se po tom známém autě.
„Tu teď má někdo jiný,“ mávl rukou.
„Pojď, něco ti ukážu,“ pronesl tajemně a vedl mě k velkému černému Land Roveru.
„Ježíši!“ vyhrkla jsem. „Proč takový obr?“
„Ta škodovka byla na mě moc malá,“ pronesl a připadalo mi, že cituje slova někoho jiného. „Není nejnovější...“ pokračoval, hladíc kapotu auta, „ale něco vydrží. S touhle károu lze projet klidně celý svět!“
Začala jsem žárlit
Nevěřila jsem vlastním očím ani uším. Byl to vážně ten Stanislav, o němž jsem si myslela, že je nudný?
„Jedeme s Alenou do Florencie,“ dodal, a to mě dorazilo úplně.
Vtom jsem si vzpomněla, že Alena kdysi snila o cestě autem do Toskánska. Neuvěřitelné! Tak ona přesvědčila Stanislava, aby opustil svůj pohodlný gauč a pustil se do dobrodružné cesty...
To už na mě bylo moc. Nejsem zrovna žárlivý typ, ale teď jsem poprvé pocítila závist. Proč? Kvůli lásce muže, kterého jsem kámošce sama našla!
Na tom parkovišti mi došlo, že můj vysněný „ideální muž“, o kterém jsem roky tiše snila, není jen výplod fantazie. Je to skutečný člověk z masa a kostí a už dávno ho znám. Teď, maličko proměněný, lépe oblečený a motivovaný milovanou ženou, se stal někým, kdo by mi byl rovnocenným partnerem. A já ho odepsala, aniž bych to s ním zkusila. Naštvala jsem se sama na sebe...
Budou se brát
Dlouho jsem váhala, co dělat. Mohla jsem klidně zapomenout na roky přátelství s Alenou a pokusit se Standu získat pro sebe. Tušila jsem, že jsem mu sympatická a dokázala bych to zařídit. Ženy tak někdy jednají, klidně i za cenu zničení letitých vztahů. Jenže já taková nejsem. Rozhodla jsem se spolknout hořkou pilulku, kterou jsem si sama připravila. Byl to čistě můj omyl.
V následujících dnech a týdnech jsem se Standovi vyhýbala. Aleně se však vyhnout nešlo. Kdykoli jsme se viděly, byla mi vděčná, že prý jsem nejlepší dohazovačka na světě. A i když Stanislav předtím tvrdil, že se do nového vztahu nežene, brzy Aleně nasadil prstýnek.
Stalo se to ve Florencii. Bylo to prý neskutečně romantické. Alena mě požádala, abych jí šla za svědkyni. Přikývla jsem a předstírala, že se raduju. Ale já jí místo toho můžu jen tiše závidět ženicha...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
