
Nejprve si Vanda myslela, že se její kamarádka zmýlila a posílá jí nějaké hloupé video jako vtip. Ale když se na něj podívala, ztuhla. Našla tam sebe ve velmi zranitelné pozici a rozhodně k natáčení něčeho takového nedala svolení.
Seděla jsem u notebooku a dodělávala nějakou práci, když mi na messengeru cinkla zpráva od kamarádky Lucky. Poslala mi odkaz doplněný otazníkem. Nic víc. Odkaz vedl na stránky pro dospělé. Opravdu? Proč mi to posílá? Kéž bych to byla hned smazala...
Video mě zachycovalo ve velmi zranitelné pozici
Nakonec jsem na odkaz klikla. Samá videa, co člověk nechce vidět. Nebo aspoň já ne. V první chvíli jsem si říkala, že se Lucka asi spletla, nebo jí někdo hacknul účet. Ale zarazil mě název toho videa. Byl tam čas, datum, nějaké město. A pak jsem se uviděla.
Byla jsem to já. Na záchodech v nákupním centru. Chvíli mi to trvalo, ale pak jsem si vzpomněla celkem přesně. Byl hrozný hic, měla jsem na sobě modrý overal, který se musel celý svléknout, abych vůbec mohla vykonat potřebu. Kamera byla někde nahoře, v rohu. Byla jsem tam úplně nahá, takže vidět bylo úplně všechno.
Zamrazilo mě. Zavřela jsem počítač, pak ho zase otevřela, několikrát si video pustila, abych se ujistila, že jsem to opravdu já. Pak jsem začala přemýšlet, jestli jsem si té kamery všimla. Viděla jsem ji? Byla jsem v šoku. Hned jsem kamarádce odepsala. „Kdes to našla? Jak je tohle možné? Kde se to tam vzalo?“
Když jsem se trochu vzpamatovala z prvotního šoku, začala jsem zjišťovat, co s tím. Psala jsem adminům té stránky, vyhrožovala jim, že jde o zásah do soukromí, a povolám na ně právníky. Video během dvou dnů zmizelo.
Možná to nikdy neskončí
Ale pak mi to došlo. Stačí, aby si to někdo stáhl. Mohlo to být kdekoliv, na jiných stránkách, v nějaké skupině, na fóru. Začala jsem googlit, hledat podle klíčových slov. Našla jsem pár screenshotů, pár komentářů, začal se mi z toho zvedat žaludek. Přestala jsem spát. Nemohla jíst. Každý pohled v obchodě jsem si vykládala jako „poznal mě“. Každý muž, co se na mě jen trochu usmál, byl podezřelý.
Nejhorší na tom bylo, že jsem to nemohla nikomu říct. Ani manželovi a synovi. Měla jsem pocit, že jsem selhala. Že jsem někoho nechala takhle mě zneužít. Doma jsem se snažila být normální, péct bábovky, kontrolovat úkoly, ale v hlavě mi pořád běželo to video. Každé večerní scrollování končilo dalším zoufalým hledáním, jestli se to někde znovu neobjevilo.
Video se pak už nikde neobjevilo. Nikdo další mi ho neposlal, ale neustále mám pocit, že se na mě lidé na ulici dívají a poznávají mě a rozhodně to není proto, že bych byla slavná. Aspoň ne v těch kruzích, kde bych si to třeba přála.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].