Sára své mámě řekla, že přivést děti na tento svět jí přijde nezodpovědné. Jana je z jejího rozhodnutí velmi nešťastná a nechce se smířit, že se nikdy nedočká vnoučat...
Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem otevřená, tolerantní a chápavá máma. Nechtěla jsem své dceři řídit život. Měla jsem radost, že z ní vyrostla samostatná, vyrovnaná a zásadová mladá žena, která pracuje, „nenatahuje ruku“ a nehroutí se z maličkostí. Jenže idylka má háček. Sára mi řekla, že nikdy nechce děti, dokonce prý už jedno nechtěné těhotenství ukončila!
Je rozhodnutá nemít děti
Říkala to vlastně vždycky, ale nebrala jsem to vážně. „Až potká toho pravého, dostuduje, usadí se, svůj přístup k vlastním dětem přehodnotí,“ myslela jsem si. Ale zdá se, že její přesvědčení je neotřesitelné. Na začátku léta jsme spolu byly samy na chalupě – plánovaly jsme to dlouho, ale jednoduše nebyl čas. Po večeři jsme si sedly na terasu, otevřely víno a povídaly o životě. „Sáro, jednou budeš skvělá máma,“ řekla jsem jí tehdy. Měla to v hlavě tak srovnané, připadala mi na svůj věk tak zralá…
Ale dcera se zarazila a řekla: „Mami, já děti mít rozhodně nebudu. Čím víc sleduji, kam se tenhle svět žene, tím víc jsem si jistá.“ Mluvila úplně klidně a než jsem se nadechla, abych nesouhlasila pokračovala. „Nepřipadá mi správné přivádět dítě na planetu, kde se lidé vraždí, mučí a ničí vše kolem sebe. Otrávili jsme vodou, půdu, lesy, tají ledovce, otepluje se moře, války nemají konec. Jsme nepoučitelní.“
Prý podstoupila potrat
Chápala jsem, co mi chce říct, ale snažila jsem se jí vysvětlit, že to není řešení. Povídaly jsme si ještě dlouho do noci. Když jsme pak usínaly, řekla mi dcera do ticha. „Mami, já už jednou těhotná byla.“ Prý se to stalo před rokem, kdy dokončovala bakaláře. Vyřešila to pilulkou. Její přítel, s nímž je stále, s tím souhlasil a plně jí podporoval. Má prý stejný pohled na život jako ona.
„Proč jsi mi to neřekla?“ zeptala jsem se. S dcerou jsme k sobě byly hodně otevřené. Vždy jsme měly těsný a moc pěkný vztah. Sára mi pochopitelně řekla, že tušila, jak bych se k tomu postavila a chtěla se mému přesvědčování vyhnout. Tu noc jsem nespala, strašně moc mě to mrzelo.
Už to není jako dřív
Od té chvíle máme mezi sebou odstup. Ne velký, ale znatelný. Voláme si, smějeme se spolu, ale události té noci stále visí ve vzduchu. Všimla jsem si, jak se obě úzkostlivě vyhýbáme citlivému tématu – bude to tak už napořád?
Vše ještě znásobila nedávná návštěva známých. Přišli s tříletou vnučkou. Holčička byla nesmírně roztomilá, bezprostřední a veselá… A moc si oblíbila Sáru. Když odcházeli, malá plakala a chtěla, aby šla Sára s nimi. Bylo to dojemné. S dcerou to ale zjevně ani nehnulo. Bylo mi do pláče – opravdu nebudu mít nikdy vlastní vnouče?