Dora (34): Pořídili jsme si společné bydlení. O půl roku později jsme si už nedokázali přijít na jméno

Společný sen nás měl spojit. Místo toho nám hypotéka zničila vztah. Dnes už vím, že problémem nebyly peníze, ale náš vztah.

Mohlo by Vás zajímat:

David (30): Nastěhoval jsem si k sobě krásnou ženu, jenže brzy přišel šok. Z bytu mi udělala salon krásy a skladiště

Brzy přišly první trhliny

Kdyby mi někdo před třemi lety řekl, že se s Filipem rozejdeme kvůli bytu, asi bych se smála. Měli jsme přece všechno naplánované. Dlouhodobý vztah nám svědčil, měli jsme stejný vkus i hodnoty. Už jsme spolu žili čtvrtý rok, a tak bylo přirozené, že začneme řešit vlastní bydlení. Byt jsme hledali skoro rok.

Projížděli jsme realitky, obvolávali makléře, až jsme konečně našli ten pravý – světlý třípokojový byt s balkonem a výhledem do parku. Byl dražší, než jsme původně plánovali, ale řekli jsme si, že to zvládneme. Filip měl stabilní práci v IT, já jsem dělala účetní na půl úvazku a zbytek času věnovala vlastnímu e-shopu.

Podepsali jsme hypotéku na třicet let. Pamatuju si ten den přesně – šli jsme to oslavit na večeři a pak si doma přiťukli skleničkou červeného vína. Těšili jsme se, že si všechno zařídíme podle sebe. Byli jsme nadšení, i když půjčka byla děsivá. Dočasně jsme se přestěhovali k mým k rodičům, abychom ušetřili peníze na vybavení. A právě tam se to začalo hroutit.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (37): Manžel tak dlouho odmítal hypotéku, až jsme se ocitli v zoufalé situaci. Budeme muset koupit nějakou ruinu

Z lásky se staly tabulky a výčitky

Najednou jsme nemluvili o ničem jiném než o penězích. Co je potřeba koupit, kolik to stojí, kdo co zaplatí. Každou korunu jsme obraceli a z milenců se z nás stali dva plánovači, kteří si vedli tabulky a dohadovali se, jestli dražší gauč opravdu stojí za to. Filip chtěl všechno mít pod kontrolou, měl na všechno Excel, představy i časový harmonogram. Já se v tom dusila. Chtěla jsem si zařídit byt trochu bohémsky. „Ty jen hledáš všechno ve slevě a nezajímá tě vůbec design,“ zoufala jsem si.

Z romantiky zůstalo jen torzo. Přestali jsme spolu spát, objímat se, dokonce se i smát. Bydlení jsme měli na dosah ruky, ale citově jsme byli každý úplně jinde. Já jsem brečela potají v koupelně a on trávil večery s mobilem v ruce a se sluchátky na uších. Chtěla jsem si promluvit, jenže kdykoli jsem otevřela tohle téma, bylo zle. Prý jsem hysterická, nerozumím financím, mám být ráda, že to všechno táhne. „Kdyby bylo na tobě, byt by byl plný barevných nesmyslů a kachliček, ale neměli bychom z čeho splácet,“ hulákal na mě.

Do společného bytu jsme se nastěhovali s rozporuplnými pocity. Bohužel jsme v něm spolu vydrželi tři měsíce. Po jedné hádce, kdy jsem mu řekla, že se s ním cítím jako spolubydlící a ne jako partnerka, odešel. Vzal si oblečení a přesunul se k bratrovi. Bylo to absurdní. Rok jsme na to makali, počítali každou položku a těšili se na nový začátek – a on se zhroutil dřív, než vůbec stihl začít.

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslav (42): Manželka plánovala svůj nový život, do kterého mě nepřizvala. Nikdy to nepochopím

Hypotéka zůstala. My dva ne

Rozchod byl tichý a zvláštně racionální. Nikdo se nehádal o nábytek ani o nádobí. Jen jsme si sedli a dohodli se, že já zůstanu v bytě, protože Filip mezitím dostal nabídku práce v zahraničí. A taky protože se podle jeho slov „necítil být doma“. Je pravda, že byl byt zařízený spíš po „mém“.

Zůstala mi na krku nejen hypotéka, ale i samota. Ze začátku to bylo hrozné. Každý kout mi ho připomínal. Ale později jsem pochopila, že jsme k sobě vlastně už dlouho nepatřili. Společné bydlení nás nezničilo. My jsme se zničili sami tím, že jsme všechno podřídili budoucnosti – a zapomněli na přítomnost.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (29): Dala bych přednost malému bytu na hypotéku před bydlením s tchyní. Měla jsem ji raději, když si nechtěla tolik povídat