
Emu zaskočilo setkání s bývalým přítelem na vánočních trzích. Myslela totiž, že už ho nikdy neuvidí. A když ji pozval na kávu, skončili v jeho bytě. Neřekl jí ale, že už má ženu a malé dítě.
Jsou lidé, kteří se na vánoční svátky těší – píší seznamy dárků, pečou perníčky a plánují rodinná setkání. Já mezi ně nepatřím. Pro mě jsou Vánoce už několik let obdobím, které je třeba prostě přežít. Pracuji v květinářství a večer se vracím do bytu, kde mě vítá jen ticho. Po rozchodu s Michalem jsem zůstala sama. Ne že bych se nesnažila, ale něco se ve mně zkrátka zablokovalo.
Setkání s bývalým přítelem
Na vánoční trhy šla jen kvůli Kláře, která tvrdila, že musím mezi lidi. Procházela jsem se mezi stánky, vdechovala vůni svařeného vína a skořice, když najednou někdo řekl mé jméno. Byl to můj bývalý přítel Michal. Mluvili jsme spolu krátce, o všem a o ničem. Pak každý šel svou cestou, ale ve vzduchu zůstalo viset něco nevyřčeného.
Tu noc jsem nespala. Zírala jsem do stropu a snažila se pochopit, co se stalo. Potkat Michala po tolika letech, po všech těch neodeslaných zprávách, bylo zvláštní.
Druhý den jsem měla telefon stále na očích. V poledne mi přišla zpráva: „Rád jsem tě viděl. Michal.“ Moje srdce udělalo kotrmelec. A pak mě pozval na kávu.
Nechala jsem se unést vášní
Naše „rychlá káva“ se protáhla na dvě hodiny povídání o všem možném. Smáli jsme se jako kdysi. O svém soukromí nemluvil a já se neptala. „Někdy přemýšlím, co by bylo, kdybychom to tenkrát nevzdali,“ nadhodil. Všechny vzpomínky se mi vracely a já byla rozpolcená mezi rozumem, který mě varoval, a srdcem, které toužilo po minulosti.
Pozval mě do bytu, který si prý „pronajímá na dobu služební cesty“. Nepátrala jsem po podrobnostech. Seděli jsme na pohovce, ticho mezi námi nebylo trapné, ale plné vzpomínek a touhy. „Nedokázal jsem na tebe zapomenout,“ zašeptal.
Ten večer stačil jediný dotek a veškerá má opatrnost se rozplynula. Políbil mě a já se nechala unést vášní, kterou jsem léta potlačovala. V noci jsme leželi v objetí a já se neptala, jestli toho lituje, ani jsem nepřiznala, že se bojím. Ráno mě probudil jemným polibkem a odešel se slovy, že si promluvíme večer. Zůstala jsem v jeho posteli, s jeho vůní na polštáři a hlavou plnou otázek.
Zatajil mi ženu a dítě
Jenže Michal se neozval. Neodpověděl ani na zprávu, že na sobě mám jeho mikinu. Zrovna jsem v květinářství vázala kytici, když mi přišla zpráva od Kláry: „Viděla jsem tvého bývalého. S kočárkem...“ Zírala jsem na displej a myslela si, že je to omyl.
Začala jsem hledat na internetu. Přes společné známé jsem se dostala na profil jeho ženy. Na fotkách se usmívala unavená, ale šťastná maminka. Pod poslední fotkou stálo: „Vítej na světě, Tomášku!“ Žaludek se mi sevřel. Michal měl malého syna... a manželku.
Večer jsem jela za ním. Otevřel ve stejné košili, ve které mě ráno líbal. „Máš dítě. Proč jsi mi to neřekl?“ zeptala jsem se třesoucím se hlasem. „Nechtěl jsem tě ztratit podruhé...“ zašeptal.
Chci být sama
Nevím, jak jsem se dostala z jeho bytu. Šla jsem bezcílně ulicemi, míjela vánoční výzdobu a lidi s dárky. Vše mi připadalo jako za sklem. Došla jsem na náměstí, kde jsme se s Michalem potkali. Teď mi to místo připadalo jako laciná kulisa. Sedla jsem si na lavičku a zavolala Kláře. „Věděla jsi, že má dítě? A ženu? Já ne,“ dostala jsem ze sebe.
Klára se mě snažila uklidnit, ale já chtěla být sama. Vrátila jsem se do svého tichého bytu a zavřela se před světem. Dva dny jsem proležela v posteli, neschopná ničeho, a mé srdce se tiše lámalo na kousky. Třetí den jsem vstala. Ne proto, že by mi bylo lépe, ale protože už jsem nemohla dál ležet.
Pak mi od něj přišla zpráva: „Vím, že nemám právo. Ale chci, abys věděla, že se omlouvám a....“ Smazala jsem ji bez dočtení. V květinářství jsem se vrhla do práce, přihlásila jsem se na kurz aranžování a začala psát deník. Vytvářela jsem seznamy věcí, které už ve svém životě nechci, třeba muže s tajemstvím. Začala jsem si znovu všímat světa kolem sebe a uvědomila jsem si, že každý se někdy spálil. A přesto jde dál. Mě čeká to samé.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




