Žaneta (38): Maminka mi před smrtí slíbila, že mi pošle děťátko. Já bláhová jí nevěřila

Několik let jsme se s manželem marně snažili o dítě. Jako žena, která si moc přála miminko, jsem to nesla víc než těžce. Přišla jsem si zbytečná a vnímala to jako svoje selhání. Navíc mi v tu dobu umírala maminka, takže jsem si skutečně sáhla na dno.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (45): Mamka mi po smrti přišla sdělit své poslední přání. Díky tomu jsme se po 20 letech usmířily se sestrou

Ukázalo se, že maminka je vážně nemocná

Když mi lékař oznámil, že jediná možnost, jak mít dítě, je adopce, propadla jsem zoufalství. Ta představa, že vychovávám cizího potomka, mě děsila. Jiné ženy v tom určitě najdou uspokojení, ale já to tak neměla. Adopci jsem okamžitě zavrhla a věřila, že se třeba nakonec stane zázrak. Na nějaký čas jsme se přestali o děťátko snažit.

Patrik i já jsme už z toho byli vyčerpaní. Navíc se ukázalo, že maminka je nemocná. Potřebovala mě víc než kdykoliv jindy. Zaměřila jsem tedy svou pozornost na ni. Vzhledem k tomu, že rakovina postupovala velmi rychle, chtěla jsem jí dopřát co největší klid a pohodlí.

Mamka střídavě pobývala v nemocnici a doma. Byly totiž dny, kdy dostala brutální ataky a nemohla ani chodit. Doktoři mi nemazali med kolem pusy. Narovinu mi řekli, že maminka je skoro na konci své cesty. Proto jsme se s Patrikem rozhodli, že si ji vezmeme domů.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (25): V bytě po přítelově babičce se děly podivné věci. Stálo za tím nesplněné poslední přání

Máma mi slíbila, že mi pošle dítě

I maminka tušila, že se blíží konec. Pár dní předtím, než zemřela, jsem seděla u její postele. V jednu chvíli otevřela oči a promluvila. ,,Máš nějaké přání, než odejdu?“ zeptala se. ,,Jo! Aby ses uzdravila,“ prosila jsem. ,,To bohužel nejde. Nějaké jiné přání?“ vyzvala mě. ,,Však ty, mami, víš, co si přeji. Děťátko,“ řekla jsem a chytla ji za ruku.

,,Tak já ti slibuji, že až odejdu, jedno ti sešlu,“ zpříma se mi podívala do oči. Pár dní nato zemřela. Následující měsíce jsem jen těžko hledala smysl života. Propadala jsem depresím. Jak z toho, že nemůžu mít děti, tak z toho, že už nemám ani maminku. Byla jsem tak zoufalá, že jsem nakonec kývla na adopci.

Zažádali jsme o ni a čekali. Dlouho se nic nedělo. Přestávala jsem věřit, že to nakonec vyjde. Jenže pak se to stalo. Pár dní před Vánoci zazvonil telefon. ,,Máme pro vás zdravou holčičku,“ řekli mi a já po letech cítila obrovskou radost. Po nutném papírování jsme si pro ni mohli konečně jet. Byla krásná. Měla velké zelené oči a pár blonďatých vlásků.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (19): Babička se s námi po smrti přišla postupně rozloučit. Při poslední návštěvě si s sebou něco odnesla

Adoptovaná holčička je nápadně podobná mamce

Když jsme listovali dokumenty, zarazila mě jedna věc. ,,Natálka se má narozeniny v den, kdy zemřela mamka. Divná náhoda, viď?“ pronesla jsem směrem k manželovi. ,,Možná to není náhoda. Dala ti přeci slib, ne?“ připomněl mi.

,,Máš pravdu. Myslíš, že v tom má mamka prsty?“ zarazila jsem se. Jak Natálka roste, je čím dál podobnější mamince. Dnes je to tříletá holčička, která jako by babičce z oka vypadla. Věřím, že došlo k reinkarnaci a duše mé maminky žije v těle mé dcery.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Barča (36): Tchyně slíbila, že se po smrti přijde podívat na vnučku. Pak se jednou o půlnoci stalo něco mimořádného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.