Nikola (19): Setkala jsem se s mrtvou sousedkou dřív, než jsem věděla, že zemřela

Bydlím s rodiči v panelovém domě, kde se všichni dobře znají. Naproti nám bydlela starší sousedka Alžběta (79).

Mohlo by Vás zajímat:

Rebeka (29): Na noc v soukromých komnatách nikdy nezapomenu. Málem jsem přišla o život

Sousedka byla jako moje babička

Pamatuji si ji ještě z dob, kdy jsem byla malá. Občas mě hlídala. Byla na mě vždycky hodná. Vymýšlela kulišárny, jako by byla sama dítě. Říkala jsem jí teto Běto. Babičku jsem nikdy nepoznala a ona mi ji částečně nahrazovala. Rodiče jí občas za to nakoupili nebo jí mamka upekla nějaký koláč. Byla to strašně hodná paní.

Loni už byla Běta skutečně stará paní, která se ale stále měla čile k světu. Byla soběstačná, sama si nakoupila i uvařila. Vzhledem k dobrým vztahům jsme na ni ale i tak občas zaťukali, jestli něco nepotřebuje. Tím, že žila sama, ji nejvíce naplňovalo, když jsme si s ní přišli povídat.

Bylo až neuvěřitelné, jak jí to i v téměř osmdesáti letech stále pálilo. Nikdy si na nic nestěžovala. Už ale bylo vidět, že se občas hůř zvedne nebo ji někde píchne. Nikdy ale nic neřekla. Nejvíce si oblíbila našeho psa Heryho. Byl to takový malý divoký voříšek, který ji vždycky olizoval. Ona už psa mít nemohla, tak si občas na mazlení brala našeho.

Mohlo by Vás zajímat:

Slávek (44): Přestěhovali jsme se do domu po tchánovi. Dějí se nám tam zvláštní věci

Potkala jsem její odcházející duši

Bude už to už rok, co jsem šla se psem pozdě večer ven. Zrovna padal sníh. Po pár metrech jsem minula právě Bětu. „Co tady děláš takhle pozdě?“ zeptala jsem se. Ona se jen usmála a šla dál. Bylo to velmi divné. Neměla jsem ale čas to řešit, protože Hery se hrozně rozštěkal a tahal mě pryč.

Když jsem se za chvilku vrátila do míst, kde jsem Bětu potkala, zjistila jsem, že ve sněhu nejsou žádné stopy. „Vždyť tudy teď šla. Tolik zase nesněží, aby stopy zmizely,“ divila jsem se nahlas. Myslela jsem na to ještě před usnutím. „Kam by šla takhle pozdě?“ rozmlouvala jsem sama se sebou. Nakonec jsem usnula.

První, co mě ráno probudilo, byl otec. „Víš, kdo včera v podvečer zemřel? Běta, představ si to,“ řek smutně. „To není možné. Já ji v jedenáct v noci viděla venku,“ odvětila jsem. „Ne, teď jsem potkal souseda a říkal, že zemřela už večer,“ řekl táta přesvědčivě. „Tak koho jsem to teda v noci zahlédla?“ zamumlala jsem si. „Třeba to nebyla ona. Že tys neměla brýle?“ utahoval si ze mě táta.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (30): Vylezla jsem na střechu a chtěla si vzít život. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného

Přišla se rozloučit

Bylo mi z toho velmi smutno. To už nikdy nevyjde ze dveří svého bytu? Měla jsem ji ráda. Byla jako moje rodina. Druhý večer po její smrti jsem nešťastně seděla na posteli. Přemítala jsem nad tím, proč odešla. Nestihli jsme se rozloučit. V tu chvíli jsem ucítila, že nejsem v pokoji sama. Bylo to, jako by se někdo vznášel u stropu.

I když jsem věděla, že tam nic nebude, obrátila jsem tam zrak. Hery začal přešlapovat a vrčet. Pak se sám podíval ke stropu. Koukal přesně tam, odkud jsem já cítila pohyb a zimu. Pak začal vrtět ocáskem a radostně štěkat. Ze zimy se stalo teplo a já cítila, že je to Běta. Přišla se naposledy rozloučit.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (23): Po mámině smrti jsem hledala útěchu v lese. Málem mě to stálo život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.