Alice (43): Po tátově smrti si maminka chce pořád povídat. Došlo to tak daleko, že jsem svolila ke krajnímu řešení

Naši byli vždycky jedno tělo, jedna duše. Myslím, že jsem v životě neviděla spokojenější pár. Když táta rok po sedmdesátých narozeninách zemřel, s mámou to pěkně zamávalo. Nejprve jsem byla její berličkou dobrovolně, teď už se cítím v pasti.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (39): Zjištění, že je mamka vážně nemocná, byl obrovský šok. Ještě víc mě zaskočilo, jak se začal chovat táta

Po tátově smrti se na mě mamka upnula

Táta měl jisté zdravotní problémy, kdo je v sedmdesáti nemá? Jenže jemu se toho sešlo víc, a pak stačilo málo, aby ho to dostalo. Osudnými se mu staly dva silné infarkty v krátkém časovém intervalu. Co bylo na celé situaci nejhorší, byl fakt, že zemřel sám na nemocničním lůžku. Mamka ho kvůli opatřením proti koronaviru příliš často navštěvovat nemohla.

Denně se modlila za jeho uzdravení. Všichni jsme ale podvědomě tušili, jak to skončí. Když mamce volali, že táta zemřel ve spánku, zhroutila se. Okamžitě jsme si ji vzali domů. Bylo jasné, že nemůže být sama. Utápěla by se v žalu. Navíc i ona už má zdraví nalomené. Někdo musel dohlédnout na to, aby jedla a brala léky.

Prvních několik týdnů jsem s ní každý večer seděla dlouho do noci a poslouchala příhody, které s tátou zažili. Kolikrát se mi už chtělo spát, ale mamka mluvila a mluvila. Měla jsem pocit, že jí to pomáhá se s tátovou smrtí smířit. Jenže její touha si povídat sílila.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (41): Osud si se mnou pohrál. V den, kdy jsem se naposledy rozloučila s mámou, jsem poznala svého otce

Chodí v noci i za vnuky, aby si mohla povídat

Byla schopna mi kvůli tomu volat do práce. Vždy jsem v sobě našla dávku trpělivosti a vyslechla ji. To, že to kolikrát bylo během porady nebo při obědě, jsem neřešila. Za další měsíc za mnou přišli oba synové. ,,Mami, my už babičku nemůžeme poslouchat. Ona si chce pořád povídat,“ stěžovali si.

,,Klidně nás přijde vzbudit v noci a začne nám vyprávět, jak lezli s dědou jako mladí na Sněžku. To se vážně nedá. Musíš s tím něco udělat,“ kladli mi na srdce. Když si začal stěžovat i manžel Josef (50), musela jsem mamce říct, že už to přehání. Jednoho dne, když jsme byly doma samy, jsem se na to chtěla vrhnout.

Než jsem si vzala slovo, začala mi vyprávět, jak jsem se narodila, jak jsem vypadala a jak byla šťastná. V tu chvíli mi došlo, že jí prostě nemůžu říct, že už ji nikdo nechce poslouchat. Stále jsem věřila, že až se z toho vypovídá, tak s tím přestane. Bohužel jsem se mýlila. Čím více jsme jí dovolili, tím více nás zatěžovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Libor (40): Máma mi pomohla v nejtěžší chvíli mého života. Bohužel s ní už ale dál nedokážu vycházet

Chci dát mamku do domova důchodců

Přestala jsem jí v práci zvedat telefony s tím, že to počká na doma. Mamka ale za mnou začala jezdit. Když zrovna nemám čas, zatěžuje svým vyprávěním moje kolegyně. Ty ji ze slušnosti poslouchají, ale vidím na nich, že jim to vadí. Nikdo mi zatím nic neřekl, ale to je jen otázkou času.

Občas čeká na kluky před školou a ti před ní raději utíkají. Řešila jsem to s manželem a shodli jsme se, že bude lepší, aby šla maminka do domova důchodců. Tam je víc takových osamělých duší, možná by jí to pomohlo. Už jsem jí jeden vyhlédla. Teď jen najít odvahu to mamce říct a doufat, že to pochopí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (43): Rozhodla jsem se postarat o nemocného tátu. Netušila jsem, co všechno mě to bude stát

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.