Drahomíra (67): Mladí se mě snaží vyštvat z baráku. V domově důchodců mi prý bude dobře

Už jsem v životě zažila hodně. To, čemu čelím teď, je pro mě ale ta nejtěžší životní zkouška. Vlastní syn se mě snaží dostat z baráku, který jsme s manželem postavili.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (58): Snacha mě nemá ráda. Oznámila mi, že půjde na potrat, aby mi zkazila radost

V domě jsme žili ve třech

Pamatuji si to, jako by to včera, když jsme s Bořkem dávali cihlu k cihle. Vlastníma rukama jsme postavili dům, ve kterém žijeme dodnes. Bohužel už bez manžela. Bořek v šedesáti pěti letech navždy odešel. Mohlo mi být útěchou, že jsem nezůstala úplně sama. V horním patře našeho domu bydlí náš syn Libor (35). Dokud žil sám, náš vztah byl v pořádku.

Před třemi lety si ale našel slečnu, která dnes nese jeho příjmení. Jaroslava (33) je poněkud svérázná. I když jsem se hodně snažila, my dvě jsme si nesedly. Vždycky ke mně byla chladná a nepřátelská. Vzala jsem ji na milost jen kvůli synovi. Byl s ní šťastný a to dělalo šťastnou i mě. Ve své podstatě jsme se jedna před druhou přetvařovaly.

Libor se mi po Bořkově smrti snažil být oporou. Jenom díky němu jsem první roky bez manžela zvládla. Měla jsem pocit, že mu něco dlužím. Proto když se k němu Jaroslava nastěhovala, nic jsem nenamítala. Do soukromí jsme si nelezly. Každá si hospodařila na tom svém. V den, kdy mi oznamovali, že čekají dítě, měla Jarka v očích něco zvláštního.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (69): Celý život jsem si hřál na prsou hady. Synové mě na stáří odložili

Snacha se mě snažila vyštvat

Dnes vím, že už tehdy spřádala plány, jak mě z domu dostat. Po narození malé Elišky u nich bylo pořád rušno. Nabízela jsem jim pomocnou rukou. Zatímco Libor s díky odmítal, Jaroslava na mě šla zostra. ,,Nejvíce byste nám pomohla, kdybyste se odstěhovala a nechala nám dům,“ řekla zcela vážně. Libor ji musel usměrňovat.

Nebylo náhodou, že mi dost často nešel doma proud. Hlavně v čase, kdy oni tři někam odjeli. Kolikrát jsem seděla doma hodiny po tmě. Co se týče jističů, netuším, kde je mám hledat. Vždycky, když se vrátili a Jarka zjistila, co se mi stalo, potutelně se usmívala. Půl roku mi dělala různé naschvály. Zjevně doufala, že to nevydržím, sbalím se a jen tak jim dům přenechám.

Já se ale vyhodit nenechám. Už kvůli Bořkovi. Ten by se musel obracet v hrobě. Když byl malé Elišce rok, pozvali mě na oslavu. Jarka pořád upozorňovala na to, jak se nahoře mačkají. Nastínila mi, že plánuji druhé dítě. ,,Ale kam se vlastně vejdeme? Vy jste dole sama a my se tu mačkáme,“ šla na to vypočítavě.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (39): Podrazil mě vlastní bratr. V životě mu to neodpustím

Změnila jsem závěť

Podle všeho byli s Liborem na něčem domluvení. Pořád ho tlačila. ,,Tak už jí to řekni, dělej,“ posouvala ho směrem ke mně. ,,Co ti leží na srdci, synáčku?“ dodala jsem mu kuráž. ,,Mami, víš, my bychom...,“ odmlčel se a sjel pohledem k Jarce. Ta ho gestem ruky vyzvala, aby pokračoval. ,,My bychom chtěli, abys na nás dům přepsala,“ řekl konečně.

,,Já ale ještě neumírám. Stejně jsi jediný dědic. O nic nepřijdeš,“ ohradila jsem se. Vstoupila do toho Jarka. ,,Už jsme vám zajistili místo v domově důchodců. Za měsíc se můžete stěhovat,“ šokovala mě. Libor jen pokrčil rameny. Jejich nabídku jsem odmítla. Denně čelím různým nástrahám. Asi si snacha řekla, že když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém. Rozhodla jsem se jednat a změnila závěť.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (57): Když mi zemřel manžel, zhroutil se mi svět. Netušila jsem, že ten největší šok mě teprve čeká

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.