Vladislava (21): Babičku, která podle mé matky zemřela, jsem našla v domově důchodců

dívka, babička
Zdroj: Freepik.com

Vladislava se snažila být pro společnost přínosem. Chodila do domova důchodců, aby staříkům udělala radost. Chodila za jednou babičkou pravidelně, po roce mezi nimi vznikl vztah. Jmenovala se Julie a byla pro Vladislavu skoro jako babička. Ukázalo se, že si jsou skutečně bližší, než si doposud myslela. Co vyplavalo na povrch?

Šárka Žižková
Šárka Žižková 19. 09. 2020 06:30

Už když jsem byla malá, okolí o mně říkalo, že se svojí hodnou duší a milou povahou budu nějaká ošetřovatelka. Moc daleko od pravdy to nebylo. Ve svém volném čase chodím pravidelně venčit opuštěné pejsky z útulku a do jednoho domova důchodců. Nic mě neudělá víc šťastnou než pohled na staříka, který je rád za to, že ho vezmu ven nebo si s ním jenom povídám.

Milá babička v domově důchodců

Do domova důchodců chodím skoro rok. Mám tam jednu starší babičku, za kterou chodím pravidelně, a pak si moji přítomnost vyžádal jeden starší dědeček. Paní se jmenuje Julie a je to úžasný člověk. Když ke mně získala důvěru, povyprávěla mi příběh o tom, jak má dceru, která na ni celý život kašlala. Nikdy jí s ničím nepomohla, věnovala se jen sobě. Bylo z jejího vyprávění cítit, jak moc ji to trápí. Vlastně i skutečnost, že na stará kolena si ji dcera k sobě nevzala. Má údajně veliký dům, kde by mohla její maminka žít. Julie se mi přiznala, že má i vnučku, kterou v životě neviděla. Dcera to zkrátka nedovolila. Tekly mi slzy, když jsem si uvědomila, jak smutný život Julie má.

Jednou jsem se se svojí matkou bavila, kdy vlastně moje babička umřela a na co. Matka se o tom bavit nechtěla, odbyla mě tím, že už mi to říkala nejmíň stokrát. Taková byla moje máma. Se vším a s každým byla hned hotová. Jednou jsme se s Julií domluvily, že si udělám odpoledne, kdy si budeme prohlížet fotografie z dětství. S tímto nápadem přišla vlastně ona sama. Chtěla mi toho tolik říct.

Našla jsem po tolika letech svoji babičku

Uvařili jsme si čaj a Julie vytáhla svoje fotografie. Vzala to od svého dětství. Už na jedné fotce se mi zdálo, že vidím povědomou tvář. Zeptala jsem se, kdo to je. Byla to její dcera. Ta žena na fotce totiž vypadala jako moje matka. Jakmile přišla na řadu fotka, která prokazatelně potvrdila, že moje matka je dcera Julie, bylo mi to jasné.

Ona si mého zaražení všimla a zeptala se: ,,Copak je, sluníčko?“ Tekly mi slzy. ,,Víš, tvoje dcera je moje matka. Jsem tvoje vnučka.“ Julie se celá rozklepala. Našla jsem svoji babičku! Začala se velmi vyptávat na moji matku, jak se vlastně má.

Nabídla jsem Julii, že může domov důchodců opustit a jít bydlet ke mně. Vzala to všema deseti. Po pár dnech, co jsme spolu bydleli, jsem pozvala svoji matku na kávu. Když spatřila Julii, dosedla na židli a neměla slov. Snažím se vztah mezi nimi znovu narovnat, i když to bude dlouhá cesta. Ovšem, našla jsem svoji babičku, to je pro mě největší vítězství.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články