Facebook
Instagram
Hanka nám poslala příběh, u kterého, jak sama psala, ještě teď brečí smíchy. Na svatbě své kamarádky potkala jednoho muže a když se dali dohromady, ukázalo se, že má statek se zvířaty. Očekával, že to Hanka bude se zvířaty umět jako on, ale chyba lávky. Přečtěte si její bizarní příběh.
Moje nejlepší kamarádka Petra se vdávala a poprosila mě, abych jí šla za svědka. Samozřejmě jsem neváhala ani minutu a společně jsme plánovaly její svatbu. Obřad byl nádherný, pak přijel povoz s koňmi, do kterého jsme já s druhým svědkem a novomanželi nasedli a jeli na projížďku. Fotograf seděl vedle kočího a když jsme zastavili u jedné louky, probíhalo krátké focení.
Já jsem se mezitím dala do řeči s kočím, Michalem, moc se mi líbilo, že byl dobově oblečený a na hlavě měl kovbojský klobouk. On se mnou celou dobu laškoval a když nás zavezl na hostinu, vyměnili jsme si čísla.
Jiný svět
Během dne mi psal a nabízel se, že mě klidně ještě sveze. Po svatbě jsme si domluvili rande a on opravdu přijel s povozem. Připadala jsem si jako princezna, Michal mě vzal na farmu, kam chodí vypomáhat, a strávili jsme spolu moc příjemné odpoledne. Domů mě vzal autem a na rozloučenou jsme se políbili.
Na další schůzce mi ukázal, kde bydlí, a já žasla. Dva koně, slepice, husy, králíci a také kozy. Bylo toho požehnaně a Michal mi názorně předvedl, jak se o zvířata stará. Ten večer jsme se spolu pomilovali a já v tom byla až po uši. Nevadilo mi ani, že odmítl jít do kina nebo do restaurace, kolem zvířat měl spoustu práce a prakticky nevedl společenský život. Já k němu ochotně jezdila každý den a snažila se pomáhat, i když to pro mě bylo krapet náročné. Jako malá jsem měla akorát křečka a ten přežil jen tři měsíce.
Dělala jsem, co umím
Brzy jsem zvládala čistit koňům kopyta, hřebelcovat je, sbírala jsem vajíčka v kurníku a krmila králíky. Jediné, co mi nešlo, bylo podojit ty kozy. Michal se smál a ujistil mě, že to chce trénovat. Mně ale ten kozí zápach vadil a bylo mi to nepříjemné. Po čtvrté snaze jsem to vzdala. „Nejde to. Dám si sprchu a počkám na tebe uvnitř,“ řekla jsem toužebně, ale Michal mě zarazil „Jak nejde? Samozřejmě, že to jde“ a zavlekl mě zase k těm kozám.
„Myslím, že tu pomáhám dost, tak holt nebudu dojit kozy. Smiř se s tím,“ vyhrkla jsem na něj, ale s tím se Michal nesmířil. Pořád dokola opakoval, že takhle to nejde a pokud chci jeho, tak musím přijmout i jeho zvířata. „Nejde si vybrat, o co se budeš starat a o co ne,“ dodal výhružně a já dostala záchvat smíchu, to ho velmi popudilo a na místě se se mnou rozešel. Když jsem se ptala proč, odpověděl, že neumím podojit jeho kozy, a to je pro něj důležitý. Cestou v autě jsem se střídavě smála a střídavě nadávala, co to je za vola. Takhle bizarní rozchod jsem ještě nezažila, teď mám aspoň zábavnou historku.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
