Facebook
Instagram
Bára žila tři roky s přítelem a plánovali spolu budoucnost. Byly mezi nimi nějaké neshody, ale ona to v sobě dusila, aby byl klid. To se ovšem nevyplatilo, protože jednoho dne uvízli ve výtahu a všechny emoce se dostaly ven.
S Jirkou jsem byla tři roky a byl to můj nejdelší vztah. Ačkoliv mě ve spoustě věcí rozčiloval, myslela jsem si, že to dotáhneme do svatby a budeme spolu. Moje sestra mi říkala, že chlapa si musím vycvičit už na začátku, a já se o to snažila. Po dobrém jsem mu říkala, aby dával špinavé prádlo do koše a nádobí alespoň do dřezu. Nemínila jsem být jeho služka, ale Jirka to nikdy nedělal a hádali jsme se.
Nakonec jsem to vzdala a byl doma klid. Mě to tedy rozčilovalo pořád, ale za ty hádky mi to už nestálo. Brblala jsem si něco v duchu a Jirka si myslel, že jsme v pohodě. Jinak jsme ale fungovali dobře, jezdili jsme spolu na kole, chodili každý pátek na bowling s přáteli, prostě to bylo fajn.
Špatný den
Akorát jedno ráno se to změnilo. Už jak jsme vstali, tak bylo všechno špatně. Jirka zaspal a místo přání dobrého rána mě osočil, že to je moje vina. Vstala jsem a chtěla si dát sprchu, než odejdu do práce, ale on do ní vlezl a zdržoval mě. Ptala jsem se, proč je ještě doma, když zaspal, ale odpověděl mi, že už stejně nemá cenu pospíchat, prý napsal šéfovi, že mě musel odvézt k doktorovi. To mě teda dopálilo, ale pořád jsem nic neříkala. Upravila jsem se, oblékla a chystala se k odchodu. Jirka se přiřítil do ložnice a hulákal na mě: „Tak snad už počkáš, ne? Pojedeme spolu.“ Bydleli jsme totiž na sídlišti v posledním patře paneláku. Těch pater bylo jedenáct.
Čekala jsem, než se oblékne, a šla přivolat výtah, Jirka zamkl a jeli jsme. V devátém patře sebou výtah škubl a zastavil se. Strašně jsem se lekla a měla jsem hrozný strach. Mačkali jsme tlačítko, aby jel do přízemí nebo nejbližšího patra, ale nic. Byl tam jeden počmáraný kontakt na servis, ale nikdo to nezvedal.
Explodovalo to ve mně
Opravdu jsem se bála a skrčila se do rohu. V duchu jsem viděla, jak se s námi kabina utrhne. Jirka se na mě podíval a řekl: „Mohli bychom se pomilovat.“ V tu chvíli jsem vybuchla jako sopka. Začala jsem křičet, že není normální a mám ho plné zuby. Nejdřív mi zkazí ráno, nepustí mě do sprchy a teď chce sex, když se úplně klepu strachy. „Já tě vůbec nezajímám!“ vyštěkla jsem a pak už ze mě padalo to, jaký je bordelář, věčně jsou u postele smradlavé ponožky, všude je špinavé nádobí, myslí si, že ho budu obskakovat a s těmi svými ohranými historkami, které vykládá každý pátek, je už trapnej.
Byla jsem naštvaná, měla jsem strach a už jsem to v sobě nemohla déle držet. Hádali jsme se strašně, vyčítali jsme si každou maličkost. Po hodině nás vysvobodili a já šla rozzuřená do práce, Jirka řekl, že na to kašle a dá si volno, tak jsem mu ještě jízlivě připomněla, aby nezapomněl šéfovi napsat, jak jsem chudák u doktora a je moje vina, že není v práci. Na místě jsme se rozešli. Byl to zvláštní pocit, ale když jsem večer seděla sama v bytě, uvědomila jsem si, jak se mi najednou ulevilo.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
