Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Oliverova snoubenka Simona chtěla svatbu jako z pohádky za tři čtvrtě milionu a klidně by se kvůli ní i zadlužila. On by raději peníze investoval do společného bydlení. Odmítl mít dluhy kvůli jedné nablýskané noci.
Koukal jsem na prázdné místo na polici, kde ještě včera stála naše společná fotka. Nebyla to otázka lakomství, jak mi Simona vmetla do tváře, když si balila kufry. Šlo o základy, na kterých jsme měli stavět společný život, a ne jen o jednu nablýskanou noc. Když zásnubní prsten s cinknutím dopadl na kuchyňskou linku, definitivně mi došlo, že máme dvě naprosto odlišné vize štěstí. Ona toužila po potlesku a obdivu okolí, zatímco já chtěl domov, kam se budeme rádi vracet, až zhasnou světla reflektorů.
Svatba se stala středobodem jejího světa
Poznali jsme se před třemi lety v architektonické kanceláři. Simona pracovala v marketingu a do mého uspořádaného světa vnesla barvy a energii. Tehdy mi tvrdila, že luxus je stav mysli, nikoliv konta, a radovala se i z obyčejných lučních květin.
O ruku jsem ji požádal v tichém koutě Krkonoš, bez kamer a ohňostrojů. Plakala štěstím. Všechno se ale změnilo ve chvíli, kdy jsme se vrátili do Prahy a ona si změnila status na sociálních sítích.
Místo abychom si užívali zasnoubení, okamžitě se vrhla do víru plánování velkolepého dne, který začal rychle přerůstat naše finanční i emoční možnosti.
Urazila se, že nechci drahou svatbu
Jako architekt se na svět dívám pragmaticky. Dva roky jsem šetřil každou korunu na vlastní bydlení. Simoně jsem navrhl, že z našetřených pěti set tisíc dáme sto tisíc na elegantní svatební oběd pro nejbližší a zbytek použijeme na hypotéku. Podívala se na mě, jako bych ji chtěl ubytovat v jeskyni.
Neuvěřitelně ji urazilo, že bych ji chtěl „odbýt“ bez pořádné oslavy pro desítky hostů. Začala mi ukazovat fotky zámků a drahých sálů. Své sny si prý nenechá vzít jen proto, že já dávám přednost cihlám před vzpomínkami.
Prý jsem přízemní
Vzal jsem ji na prohlídku staršího řadového domku u Plzně. Já v něm viděl naši budoucnost, ona jen vlhkou ruinu daleko od centra. Marně jsem jí vysvětloval, že peníze za honosný svatební sál by pokryly nová okna a kuchyni. Obvinila mě z přízemnosti a tvrdila, že její matka měla pravdu, když ji varovala, že na ní budu šetřit.
Přestože jsem ve snaze o kompromis zvýšil rozpočet na svatbu na čtvrt milionu, pro Simonu to pořád bylo málo. Každá schůzka s dodavateli končila hádkou, protože odmítala jakékoliv levnější alternativy.
Svatba na dluh?
Poslední kapkou byl výběr kapely. Když se celkový rozpočet vyšplhal na sedm set padesát tisíc korun, Simona mi s ledovým klidem navrhla, abychom si vzali úvěr. Odmítl jsem začít společný život s dluhem jen kvůli tomu, aby její matka nemusela poslouchat dýdžeje místo živého orchestru.
Simona mi tehdy dala ultimátum: buď bude svatba dokonalá, nebo nebude žádná. V tu chvíli jsem před sebou neviděl ženu, kterou jsem miloval, ale cizího člověka, který byl ochoten prodat naši budoucí stabilitu za iluzi bohatství na sociálních sítích.
Snad je konečně spokojená
Od té doby uplynuly dva roky. Simona si prý našla někoho jiného a plánují přesně takovou svatbu, o jaké snila. Co vím, tak se kvůli tomu zadlužili.
Já jsem ten starý řadový domek nakonec koupil a vlastníma rukama jsem ho opravil. Někdy se sice cítím osamělý, ale je to samota v domě, který mi skutečně patří. Večer sedávám u okna, užívám si klid a vím, že jsem udělal správně.
Věřím, že jednou potkám někoho, kdo v mém domě uvidí víc než jen staré zdi. A pochopí, že skutečné štěstí se nestaví na odiv světu během jedné noci.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
