Jaromír (69): Celý život jsem si hřál na prsou hady. Synové mě na stáří odložili

S manželkou Evou jsme celý život věnovali našim synům. Snažili jsme je ve všem podporovat. Když potřebovali pomoc, nikdy jsme nezaváhali a pomohli jsme jim.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (67): Moji synové se nesnášejí a volají na sebe policii. Prý je to moje vina

Pomoc synům

Synové Erik (42) a Patrik (46) jsou dnes sami otcové. Neměli to vždy jednoduché. Erik v době, kdy si chtěli s ženou koupit dům, neměl dostatek peněz. My jsme s Evou neváhali a darovali jsme mu naše těžce naspořené peníze. Nikdy jsme po něm nechtěli ani korunu zpět.

V té době se tvářil syn vděčně. Nebojím se říct, že vlastně jenom díky nám mají dům jako hrad. Patrikovi jsme tím pádem také dali peníze, aby na tom nebyl škodný. Vlastně jsme vždycky spořili na to, abychom to poté dali dětem. My sami jsme bydleli v malém bytě, který by také potřeboval nějakou rekonstrukci. Té jsme se nakonec vzdali.

Když jsme chtěli vyjet ven z města, jeli jsme právě k Erikovi. Jeho dům byl skutečně veliký. Naší odměnou byly jeho děti. Milovali jsme je a také trochu rozmazlovali. Jednou jsem pronesl vtípek, který Erikovi asi moc nevoněl. Měli totiž dva pokoje, které byly volné. Já bláhový podotkl: „Tady budeme bydlet, až budeme staří a nemohoucí.“

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (58): Vyčítám si, že jsem syna vychovala špatně. Chová se k ženě hrozně a ona mlčí

Zemřela mi žena

Erik se zašklebil a pronesl, že pokoj bude pro jejich děti. Nějak jsem to neřešil. Zhruba před třemi lety dostihla Evu nemoc. Slábla ze dne na den a já tušil, že se něco děje. Dostihla ji stařecká demence. Staral jsem se o ni, co mi síly stačily. Jednoho dne dostala mrtvici, ze které se už nevzpamatovala.

Je to pět let, co zemřela. Upadl jsem do totálního smutku. Náš malý byt byl najednou smutný a ponurý. Tajně jsem doufal, že se mi pokusí synové alespoň ze začátku můj smutek ulehčit a budou za mnou buď jezdit, nebo mě zvát k sobě. Spletl jsem se. Byl jsem zcela sám. Erik se mi vyhýbal, jak to jen šlo. Patrik mě jednou do měsíce pozval k sobě na víkend.

Jinak jsem byl pořád sám. I na mně už se podepisoval věk. Bolely mě nohy, záda a tušil jsem, že ani s hlavou už to není ono. Zapomínal jsem běžné věci. Jednoho deštivého odpoledne jsem šel na nákup. Cestou zpět jsem uklouzl a upadl. Byla z toho naražená kostrč a zlomená noha.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (55): Během vážné nemoci mě opustil manžel. Vrátil se, až když jsem se uzdravila. Dcera mu to neodpustila

Synové mě odkopli

Z nemocnice jsem volal synům, zdali by mě odvezli domů, protože to sám nezvládnu. Erik měl něco neodkladného a Patrik byl údajně v práci. Musel jsem se domluvit v nemocnici, zdali by mě odvezla sanitka. Bylo těžké fungovat bez nějaké pomoci, protože jsem byl špatně pohyblivý.

Zkoušel jsem znovu volat synům, jestli by mi nakoupili nebo jejich ženy něco uvařily a dovezly. Šlo jen o dobu, než se uzdravím. Erik mi do telefonu řekl: „Tati, my ale nemáme čas ti dělat společnost. Jestli se nudíš, zařídím ti domov důchodců, chceš?“ Položil jsem mu šokovaně telefon.

V noci jsem potřeboval na toaletu. Jak jsem byl nemotorný, znovu jsem upadl. Ocitl jsem se zase v nemocnici. Kostrč jsem dorazil asi úplně a musel jsem zůstat nějaký čas na lůžku. Nikdo se o mě nezajímal. Synové nevolali, nebylo jim divné, že jsem se přes dva týdny neozval. Pak přišla zpráva od Erika, ve které stálo: Domov důchodců jsem našel, stačí si ho zaplatit. To jsem dopadl. Vlastní synové mě zcela odkopli. Takhle jsme je nevychovali.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (30): Až po smrti matky jsem se dozvěděla, že moji sestru nesnášela. Váhám, zdali to sestře říct

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.