Facebook
Instagram
Někdy je život vážně složitý. Natálie s manželem nemohli mít děti, příroda ji nepřála. I tak vedli spokojený život. Vše se změnilo dne, kdy Jarda zemřel na selhání srdce.
S Jardou jsme žili v relativně spokojeném manželství téměř třicet let. Jediné, co mi chybělo, bylo dítě. Dodnes nevím, proč nám ho příroda nedopřála.
Pořídili jsme si s manželem chalupu
Když nám bylo kolem pětačtyřiceti, rozhodli jsme se, že si pořídíme chalupu. Chtěli jsme občas někam utéct z ruchu města. Kdo bydlí v panelovém domě, dá mi za pravdu, že tam toho klidu moc není. Často ho ruší soused, který pořád něco vrtá, nebo štěkající pes čekající na své páníčky. Proto Jarda z úspor pořídil chalupu, kde jsme si mohli užívat ticha a pořádně se realizovat.
Až díky tomu jsem si uvědomila, jak má šikovné ruce. Vybudoval terasu i zahradní domek. Byla jsem na něj náležitě hrdá. Vědět to dřív, nechala bych ho těma rukama postavit dům. Na chalupu jsme jezdili převážně v letě. Jarda byl uznávaný IT specialista, kterého si ve firmě chtěli udržet. Občas musel jet do kanceláře, jinak pracoval z domova nebo z chalupy.
Čas od času se zničehonic sebral a odjel do práce. ,,Budu za dvě hodiny zpátky. To víš, jsem jedinej, kdo jim ten SAP zprovozní,“ říkával. Cítil se potřebný a já mu to přála. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, kam ve skutečnosti jezdí. Vždycky se vrátil a chvástal se, jak rychle to zprovoznil.
Zemřel na skrytou srdeční vadu
Kolem pětapadesátých narozenin se začal často zadýchávat. K doktorovi ale jít nechtěl. Byl přesvědčený, že je to věkem. Tím, že mu nic jiného nebylo, jsem to ani já neřešila. Vloni na začátku léta jsme se zase chystali na chalupu. Já lítala po bytě jako splašená, abych zabalila věci na skoro dva měsíce. On ležel na gauči a s ničím mi nepomohl. Když jsem šla kolem, rýpala jsem do něj, aby vstal a přiložil ruku k dílu.
On se ale ani nehnul a nechal mě všechno zabalit. Když už jsem měla vše hotové, stoupla jsem si nad něj a řekla: ,,Tak můžeme jet, ty lenochu.“ Jarda ale nereagoval. ,,Už nemusíš dělat, že spíš. Mám vše sbalené,“ pronesla jsem a strčila do něj. Opět žádná reakce. Stěží jsem ho otočila čelem k sobě. Měl nepřítomný výraz. Byl totiž mrtvý. Okamžitě jsem volala sanitku. Na místě konstatovali smrt.
Selhalo mu srdíčko. Později se ukázalo, že měl skrytou srdeční vadu. Další dny a týdny mám jako v mlze. Pohřeb mi pomohla zařídit sousedka, protože jsem toho nebyla schopna. Dorazila na něj rodina, kolegové a nějaká paní s holkou ve věku kolem patnácti let. Neměla jsem tušení, o koho jde, ale bylo mi to vlastně jedno.
Dověděla jsem se, že má už 15 let dceru
Pak přišla řada na vypořádání dědictví. Dostavila jsem se na něj v požadovaný čas. Vlastně jsem přišla o pár minut později. Zaklepala jsem na dveře notářky. Uvnitř seděla cizí žena s dívkou. Obě mi byly povědomé, jako bych ji už někde viděla. Hned jsem si vzpomněla, že jsem je zahlédla na pohřbu.
Než jsem mohla cokoli říct, notářka mě vyzvala, abych se posadila. ,,Dnes budeme řešit pozůstalost po panu Jaroslavovi K.,“ začala. Žena, která seděla naproti mně, nakonec nebyla tak docela cizí, jak jsem si myslela. Dívka, kterou držela za ruku, byla dcerou mého manžela!
Hlas notářky jsem slyšela jakoby z dálky. Tak jsem se cítila zmatená a podvedená. Žena mě po skončení řízení pozvala na kávu. Vysvětlila mi, že šlo o vztah na jednu noc, ze které se narodila Hanka (15). Je manželovi tak podobná! Postupně k sobě hledáme cestu. Hanka říká, že byl Jarda nejlepší táta na světě. Nemůžu se k ní otočit zády.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
