Facebook
Instagram
Mileně bylo líto, když se její dospělý syn po letech společného soužití odstěhoval. Manžel se věnoval svým koníčkům a ona byla pořád sama. Jednoho dne dostal Václav nápad, abychom pronajali horní patro našeho domu.
Když syn Tomáš (24) začal mluvit o tom, že by se rád odstěhoval, brečela jsem. Byla jsem šťastná, že s námi bydlí tak dlouho. Máme spolu dobrý vztah a představa, že bude najednou pryč, mě ničila. Manžel Václav (63) má svoje koníčky, takže bylo jasné, že budu doma pořád sama.
Manžel navrhl, abychom pronajali patro
Vlastníme velký dům, který jsme stavěli se záměrem, že ho jednoho dne odkážeme dětem. Jenže Tomáš o něj nestál, takže jsme v něm zůstali sami. Naboural tím naši představu, že spolu budeme všichni bydlet až do smrti. Já si k tomu malovala ještě vnoučata, kterých bude všude plno. I s tím se musím rozloučit, protože syn je homosexuál.
Právě se svým přítelem se rozhodli bydlet společně. Nějaký čas jsem syna přemlouvala, aby šli k nám. Ten to ale odmítl. Nechtěla jsem ho k ničemu nutit, takže jsem ho pustila do světa. Už po pár týdnech jsem nevěděla, co mám doma bez Tomáše dělat. Václav seděl pořád na rybách nebo v hospodě.
Domů se chodil jen najíst a vyspat. Možná i proto, že jsem pořád nadávala. ,,Jsem tu neustále sama. Dům je pro nás zbytečně velký. Chci se přestěhovat do bytu,“ vypadlo ze mě jednou. O tom ale Vašek nechtěl ani slyšet. Dům stavěl dlouhé roky. Měl ho zkrátka rád. Napadlo ho něco jiného. ,, Tak pronajmeme celé horní patro, co říkáš?“ navrhnul.
Nájemník v našem domě mě probudil k životu
,,Jako že tady s námi bude bydlet někdo cizí? To ses dočista zbláznil!“ divila jsem se jeho nápadu. ,,Můžeme to jen zkusit. Budeme mít peníze navíc a ty nebudeš mít pocit, že jsi sama,“ pokrčil rameny manžel. Vůbec se mi ten nápad nezamlouval. Vašek si ale prosadil svou a podal inzerát. Na dům se přišlo podívat několik zájemců. Mně se líbil jeden. Třicetiletý Pavel, který dokončoval vysokou školu.
Vašek si s ním plácnul. Do měsíce se k nám nastěhoval. Zprvu jsem byla jako na trní. V noci jsem se bála usnout a přes den jsem se v našem patře zamykala. Pavel byl tichý nájemník. Buď byl na brigádě, nebo se doma učil na zkoušky. Jednou mi to nedalo a šla jsem mu nabídnout čerstvě upečené buchty.
Zaťukala jsem na dveře. Pozval mě dál a já se nestačila divit, jak se horní patro změnilo. Pavel je milovníkem květin. Vypadalo to u něj jako v botanické zahradě. Rozpovídal se o svém životě a zálibách a já mu s láskou naslouchala. Další den mě zasvětil do světa rostlin. Natolik mě to uchvátilo, že jsem si začala pěstovat kytky na zahradě.
Musím manželovi poděkovat
Pod jeho dohledem jsem z naší zarostlé zahrady udělala ráj na zemi. Na oplátku jsem mu pomáhala s učením. Nešlo mezi námi o nic jiného než o přátelství. Čas od času mě hodil autem na nákup. Pozorovala jsem na sobě příjemné změny. Začala jsem se o sebe starat, víc se smát a užívat si života.
Vašek si toho po čase také všimnul. Přestal tak často odcházet z domu. Začali jsme se zase chovat jako manželé. Co se týče Pavla, ten si po dvou letech našel dívku. Jana za další rok otěhotněla. Teď bydlí všichni v našem domě. I když to není moje krev, beru je jako rodinu. Když mi jejich dítě poprvé řeklo babičko, málem jsem se rozplakala. Díky divnému nápadu mého manžela jsem se nakonec dočkala i těch vnoučat.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
