Těžký život zajíčků z Playboye: Výměnou za nedotknutelnost a peníze je čekal tvrdý dril

Těžký život zajíčků z Playboye: Výměnou za nedotknutelnost a peníze je čekal tvrdý dril
Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain
V 60. letech se musely ženy pracující jako servírky Playboye řídit přísnými pravidly. To vedlo ke stávkám a postupnému zavíráním klubů. Nový vznikl až v roce 2006 v Las Vegas.Zakladatel Playboye Hugh Hefner snad nikdy nebyl k vidění bez zajíčků. Být zajíčkem Playboye přinášelo a dodnes vlastně přináší neuvěřitelnou popularitu.Zatímco v minulosti byly Playboy kluby americkou a anglickou záležitostí, dnes můžeme narazit i na zajíčky z Brazílie.+ 1 fotka+ 2 fotky

Říkalo se jim Bunnies (Zajíčci) a pracovaly jako číšnice v elitních pánských klubech Hugha Hefnera, vydavatele časopisu Playboy. Spoustě žen přinesla tato práce finanční nezávislost, kterou si však musely vydřít neskutečnou námahou a dodržováním přísných pravidel.

Kamil Šivák
Kamil Šivák 31. 05. 2021 11:15

Každá potenciální adeptka na zajíčka musela projít několika pohovory. Pokud uspěla, začal intenzivní výcvik dle takzvaného „Bunny manuálu”. Ten mimo jiné uváděl, že se zajíček musí denně podrobit vážení. Ideální váha byla totiž předem daná. A to nebylo vše. Pokud došlo k porušení nějakého pravidla, obyčejně to skončilo vyhazovem, anebo pozdržením výplaty do té doby, než se sjednala náprava.

Uniforma zajíčka z Playboye

Hugh Hefner si před otevřením chicagského klubu myslel, že by mohly servírky nosit něco na způsob průhledné noční košilky. Jeho obchodním partnerům se to ale moc nelíbilo. Jeden z nich měl přítelkyni, jejíž matka byla švadlena, a právě ona vymyslela, nyní již tolik proslavenou uniformu. V podstatě to byly plavky s ušima zajíčka a ocáskem. A jak se měla uniforma správně nosit? Prý s „hrdostí a elegancí”.

K tomu bylo nutné vždy nosit paruku, mít rtěnku pouze jasných odstínů, dokonalou manikúru a neelektrizující punčochy. Statická elektřina dokáže udělat pěkný trapas. Dále nebyly přípustné žádné šperky, jen manžetové knoflíčky na rukávech uniformy. Nesmělo se zapomínat ani na uši. Běda, pokud si je žena nasadila trošku nakřivo, nebo se jí, nedej bože, jedno ucho ohnulo. Uniformu si museli zajíčci čistit na vlastní náklady. Stejně tak si tyto ženy měly samy koupit boty s velmi vysokými podpatky - nejméně sedm centimetrů.

Špehování na každém kroku

Další pravidlo, které museli zajíčci dodržovat, byl zákaz jakýchkoli styků s návštěvníky klubu. Hefner si kvůli tomu najal soukromé detektivy, kteří se snažili servírky svést, a to i za úplatek. „Vzpomínám si, že mi jeden chlap nabídl tisíc dolarů za to, když mu řeknu své příjmení. Odmítla jsem. Teď bych si to už rozmyslela,” řekla jedna bývalých zajíčků.

V klubu bylo také ženám zakázáno žvýkat, nebo pít alkohol. Kouřit se mohlo, ale pouze jeden dlouhý tah. Pak se musela cigareta odložit do popelníku. Některým ženám ale přísný dril vyhovoval. Cítily se být chráněny. Staly se vlastně celebritami, ale nikdo se jich nemohl dotknout.

Zajíčci Playboye stávkují

V Londýně fungoval Playboy Club v letech 1965-1981. V roce 1972 toho ale začaly mít tamější zaměstnankyně dost a vstoupily do stávky. Klub vydělával stále více peněz, takže chtěly spravedlivé pracovní podmínky a adekvátní zvýšení platu, respektive podíl na zisku. Ženy také žádaly zmírnění pravidel. O tři roky později se začalo stávkovat i v Chicagu. To vedlo k postupnému zániku klubů. Velký návrat zajíčků se konal až v roce 2006 v Las Vegas, kde v hotelu Palms vznikl nový klub.

Zdroje informací:

Ranker.com: What It Was Like To Be One Of The First Playboy Bunnies In The Heyday Of The Playboy Club

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články