Facebook
Instagram
Silviin manžel začal každý čtvrtek večer vyrážet na hodinovou procházku. Nehledala za tím nic divného do doby, než ho jednoho dne zahlédla z okna. A zůstala na něj užasle zírat.
Skoro se až stydím o tom psát. Manžel Karel (61) nám udělal po celé vesnici strašnou ostudu. Doteď nechápu, co ho to napadlo.
Viděla jsem ho, jak se hrabe v popelnici
Nejprve vám musím ve zkratce popsat, jak to u nás funguje. Všechny rodinné domy mají svoji popelnici. Vždy ve čtvrtek večer si ji každý dá před branku, protože v pátek brzy ráno jezdí popeláři. Nemám ponětí, kdy přesně to Karel začal dělat, ale právě vždy ve čtvrtek večer řekl, že se jde projít. On, který jinak všude jezdil autem.
Já měla čas pro sebe, takže jsem za to vlastně byla ráda. Koneckonců kdyby díky tomu shodil nějaké to kilo, nebylo by to na škodu. Dělal to tak možná měsíc, než jsem si jednoho dne všimla, že stojí nad sousedovic popelnicí. Rozhlédl se, zda ho někdo nevidí, a pak popelnici otevřel. Bylo už deset hodin večer a lidé moc venku nechodili.
Jako pařená jsem pozorovala, co chystá. Strčil do popelnice hlavou a začal se v ní hrabat. ,,Co to propánajána provádí?“ mumlala jsem si s rukou přes pusu. Vyházel nějaké věci na zem, a pak je rychle strčil do igelitky, kterou vytáhl z kapsy. Když zmizel za rohem, šla jsem k druhému oknu a dál ho udiveně pozorovala. Obešel takhle všechny popelnice v ulici.
Soused ho chytil pod krkem
Když se kolem jedenácté vrátil, dělala jsem jakoby nic. ,,Kde jsi byl?“ zeptala jsem se. ,,Ááále, udělal jsem si okruh kolem celé vesnice,“ vyprávěl nadšeně. ,,A viděl jsi něco zajímavého?“ ptala jsem se dál. ,,Ne, tady nic zajímavého není. Co jsi najednou tak zvědavá?“ otázal se udiveně. ,,Nejsem. Jen se ptám. Je to trochu divné, že se takhle večer potuluješ venku, nemyslíš?“ naznačila jsem mu.
To už jen zabručel, že bych měla být ráda, že se hýbe. Celou noc mi vrtalo hlavou, proč se hrabe lidem v popelnicích. Další čtvrtek šel zase kolem osmé ven. Už jsem se raději z okna nedívala. Představa, že se hrabe v popelnicích, mě děsila. Jenže ten večer přebíral odpadky tak zuřivě, že tím vzbudil majitele domu.
Vyběhl na něj soused, se kterým se zrovna nemusíme, a chytil ho pod flígrem. To už měl Karel pod bundou schovanou igelitku, do které nastrkal nějaké věci z popelnice. Z postele mě vytáhl křik. ,,Co se nám máš co hrabat v popelnici?“ ječel muž na Karla. ,,Omlouvám se, já já...," koktal Karel, který evidentně ztratil řeč.
Máme po vesnici z ostudy kabát
Vyběhla jsem před dům. ,,Co se to tady děje?“ křikla jsem. ,,Představte si, že váš manžel prohrabává popelnice. To je, co?“ odvětil rozzuřený soused. Za manžela jsem se v rychlosti omluvila a zatáhla Karla dovnitř. ,,Můžeš mi říct, co to vyvádíš? Víš, jaká je to ostuda? Každý nás tady zná,“ ječela jsem na něj. ,,Nic se nestalo. Nevím, co si soused vymýšlí,“ zalhal mi do očí.
,,Nelži! Já jsem tě také viděla,“ uhodila jsem na něj. ,,Co si jako myslíš, že v těch popelnicích najdeš?“ ptala jsem se. Sotva jsem druhý den vyšla na ulici a potkala jinou sousedku, už si něco brumlala. ,,To je teda úroveň,“ zaslechla jsem. Karel mi doteď nevysvětlil, proč to dělal. Ještě pár týdnů po tom na nás občas někdo zaťukal, že jde vyhazovat smetí – tak jestli se nechce manžel nejdřív podívat… Taková hanba!
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
