Facebook
Instagram
Jaroslava si nedělala iluze o tom, že až její manžel nastoupí do důchodu, že se s tím smíří tak lehce. Nemýlila se. Zbyněk neustále vymýšlel, kam by mohl jet autobusem, nebo co by ho mohlo zabavit. Jaroslava až po čase přišla na to, jak její manžel tráví čas. Buď jezdil po Praze bez lístku, nebo seděl na lavičce a hlídal chování lidí na ulici. Jak na to přišla?
Já jsem tušila, že až půjde Zbyněk (65) do důchodu, bude to pro něj utrpení. Není ten typ, co by vydržel celý den sedět doma a užívat si konečně klid.
Neposedný důchodce
Celý život byl zvyklý na to, že pořád něco dělal. Živil se jako řidič náklaďáku, denně přicházel do kontaktu s lidmi. Ve volném čase pracoval na naší chatě, nebo chodil do hospody hrát karty. Do důchodu se netěšil a každý z rodiny to věděl. Já jsem přeci jen doufala, že si v tom najde zalíbení a trochu se zklidní.
Když nadešel čas, aby nastoupil do důchodu, nakonec se mu podařilo přemluvit vedoucího a ještě půl roku u firmy pracoval na zkrácený úvazek. Snažil se odchod co nejvíce oddálit. Jednoho dne ale přece jenom zůstal natrvalo doma a byl z toho velmi přešlý. Na chvíli se uzavřel do sebe a jen brblal, že už patří do starého železa.
Nevydržel jeden jediný den sedět doma. Když bylo potřeba něco nakoupit, šel klidně tři kilometry pro chleba a máslo, jen aby byl v pohybu. Bydlíme v Praze a chatu máme u Davle. Zprvu dost času trávil tím, že se autobusem dopravil na chatu, tam si vypil kávu a jel zase domů. Potřeboval vědět, že žije, a tak si na každý den vymýšlel nějakou aktivitu.
Chování puberťáka
Také začal skoro denně jezdit po pražských památkách, prý když na to má konečně čas. Jenže ono to celé bylo trochu jinak. Ukázalo se, že si našel zábavu v tom, že jezdí po Praze na černo. Přišlo mu to jako pořádný adrenalin. Velmi dlouho mu to procházelo a žádný revizor ho nekontroloval. Jednou ale došlo i na něj a dostal pokutu.
Místo toho, aby toho nechal a kupoval si lístky, tak v tom vesele pokračoval. Bavil ho ten pocit možného nebezpečí v podobě přepravní kontroly. To, že se pak musí zaplatit pokuta, to mu nevadilo, protože mu to za to stálo.
Z ničeho nic doma začal velmi pečlivě třídit odpad. Především papír. Nikdy mu na tom nějak zvlášť nezáleželo. Teď třídil jako šílenec. Byl rád, když byl koš s papírem plný a on ho mohl jít vyhodit. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Pod naším barákem totiž byla popelnice na papír neustále plná.
Stydím se za něj
Další modrá popelnice byla až o dva bloky od našeho domu. Takže se mohl vytratit na delší dobu z domu. Navíc, v těch místech byla menší pivnice, kam si tedy rovnou zašel na dvě piva. Díky tomu si našel nového koníčka. Když se vracel po celkem rušné cestě domu, našel si lavičku, ze které pozoroval, jak se lidé na ulici chovají. Mladá holka odhodila na zem nedopalek od cigarety, a to byla jeho chvíle. Zvednul se a rychle za ní mazal, aby jí vynadal a současně jí donutil, aby nedopalek zvedla a hodila do koše. To samé dělal pejskařům. Jakmile viděl, že se nějaký pes vyprázdnil, kde neměl, už na dotyčného volal a nadával mu.
Jak jsem na to celé přišla? Když dlouho nešel, šla jsem ho raději hledat, protože mobil nechal doma. Nevěřila jsem svým očím, když jsem ho viděla jak peskuje kolemjdoucí. Doma přiznal právě výše zmíněné. Musím se přiznat, že se za manžela stydím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
