Facebook
Instagram
Kateřina poslední dobou trpí velkými depresemi. Neví, co dělat se svým životem. Zdá se jí, jako by v životě měla jen prázdnotu. K její smůle se tento stav ještě zhoršil.
Netuším, jestli stejné problémy zažívají všichni, ale já už jsem se silami i se svým zdravým rozumem v koncích. Posledních pár měsíců se ubírám od jedné deprese ke druhé a zdá se mi, že můj stav nemá konce.
Život ve stínu sourozenců
Už od malička žiji ve stínu svých dvou starších sourozenců. Moje sestra Eva (27) je královna krásy, krásnější ženu by člověk nenašel. Už od puberty neměla nouzi o nápadníky, ani o nabídky práce v modelingu. Vždy životem procházela jednoduše a za všechno vděčila své kráse. Mezi kamarády byla velmi populární, a to, že přesně neví, kam se v životě ubírat, ji moc netrápilo.
Můj bratr David (25) byl jejím pravým opakem. Už odmalička přesně věděl, co chce v životě dělat. A snad už od první třídy tomu podřídil naprosto vše. Vždy říkal, že doktoři jsou pro něj ti praví hrdinové a chce být jako oni. Proto nebylo překvapením, když se dostal na medicínu, kde ho studium hrozně baví.
Nejsem v ničem výjimečná
A pak jsem tu já. Nejsem ani nijak zvlášť krásná, ani chytrá. Nejsem v ničem speciální, jsem prostě průměrná ve všem, co dělám. Proto jsou pro mě rodinná setkání naprostá muka. I když oba sourozence celým srdcem miluji a přeji jim, ať jsou šťastní, je samozřejmé, že na ně trochu žárlím.
Obzvlášť teď, kdy jsem se dostala do největší deprese, co jsem kdy měla. Ve svém profesním i vztahovém životě jsem na tom bídně. Nemám přítele, nemám žádnou práci, která by mě bavila, nemám naprosto nic. Žiji u svých rodičů a jsem naprosto alergická na soustrastné pohledy a řeči typu: „Určitě si jednou najdeš v životě nějaký směr. Zkus třeba změnit práci.“
Jsem ztracený případ
Nikdo se do mě nedokáže vcítit, nikdo neví, že jsem ztracený případ. Já prostě žádné plány do budoucna nemám. Nevím, co v životě dělat dál. Nevím, kam se posunout. Většina lidí v mém věku má dobrou práci, přítele, nebo aspoň nějaké plány do budoucna. Já nemám nic z toho.
Nedokážu si představit, že bych přežila třicítku. Je pro mě naprosto nepředstavitelné přemýšlet o tom, že bych třeba jednou mohla mít rodinu. Zdá se mi to jako nějaké sci-fi. Nevím, jestli je možné, aby člověk neměl žádné sny a plány, ale já to tak prostě mám.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
