Anna (45): Hlasy z kaple mě začaly zcela ovládat. Nebýt manžela, těžko říct, co by se stalo

Jedno léto jsme se s manželem rozhodli, že pojedeme do pět kilometrů vzdálené vesnice na výlet. Věděli jsme, že na vrcholu kopce nad ní se nachází významné poutní místo.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (42): Matka slyšela ve svém bytě hlasy. Myslela jsem, že blázní, dokud jsem tam nepřespala

Z kaple jsem zaslechla zvláštní šepot

Přestože již několik let bydlíme nedaleko, byli jsme se tam podívat vůbec poprvé. Auto jsme nechali pod kopcem a vydali jsme se nahoru po svých. Jednalo se o vskutku magické místo. Kaple byla skutečně stará, ale měla své kouzlo.

Manžel si chtěl na chvíli sednout, ale já jsem zaslechla šepot. Přišlo mi to jako dav lidí, kteří něco špitají. „Slyšíš to taky?“ otočila jsem se na manžela. „Co myslíš? Slyším jen, jak mi kručí v břiše, jinak nic.“ odvětil. Já jsem se vydala směrem, odkud jsem šepot slyšela. Jako by vycházel z té kaple.

Čím víc jsem se k ní blížila, tím intenzivněji a hlasitěji hlasy promlouvaly. Měla jsem pocit, jako bych se dostala do nějakého transu. Zdáli jsem slyšela manžela, jak na mě volá. Byla jsem ale tak soustředěná na hlasy, že jsem se ani neotočila. Došla jsem ke kapli, a když jsem chtěla vejít, manžel mě akorát doběhl a strhl mi ruku z kliky.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (47): Po mozkové mrtvici slyším hlasy. Nevím, zdali je to dar, nebo prokletí

Vrátila jsem se tam v noci

„Ty mě neslyšíš, že na tebe volám, abys počkala?“ spílal mi. Když se mi podíval do tváře, lekl se. „Co to máš s očima?“ opatrně se zeptal. Já jsem ale nereagovala. Stále jsem byla ve stavu, kdy jsem ho příliš nevnímala. Musel mě proplesknout, abych přišla k sobě. Když jsem se probrala, dala se do mě zima. Náš výlet skončil. Vydali jsme se zpět k autu.

Ještě naposledy jsem se otočila a zaslechla jsem, jak mi cizí hlas šeptá: „Musíš se sem vrátit, budeme tě čekat.“ Manžel mě táhl vší silou pryč. I když bylo teprve časné odpoledne, doma jsem se svalila na zem a usnula vyčerpáním. Vzbudila jsem se za tři hodiny s ukrutnou bolestí hlavy. Najedla jsem se, vzala jsem si prášek a spala jsem dál.

Probudila jsem se až dvacet minut před půlnocí. Sice špatně, ale znovu jsem slyšela hlasy, které mě oslovily u kaple. Hnána jakousi vyšší mocí jsem nasedla do auta a vydala jsem se znovu ke kapli. Tentokrát jsem vyjela až nahoru. Vystoupila jsem, ani jsem za sebou nezavřela dveře a šla jsem ke kapli.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (36): Přítel mi ubližuje a já každý večer slyším hlasy. Říkají, ať ho nechám jít

Mohla jsem tam klidně umřít

Byla tma, nikde nikdo. Hlasy zněly tentokrát velmi naléhavě. Nepociťovala jsem strach. Vešla jsem do kaple. Jakmile jsem překročila práh, zabouchly se za mnou dveře. Stála jsem uvnitř a hlasy jako by mě pohltily. Uvnitř byla neuvěřitelná zima. Matně jsem před sebou viděla postavu. Byla šedivá a rozmazaná. Gestem mi ukazovala, kam mám jít.

Stála jsem už téměř u ní, když vtom velmi silně zahřmělo a záhy uhodil blesk. Skácela jsem se k zemi. Ležela jsem bezvládně na podlaze, nade mnou se vytvořil mrak, který měl několik tváří. Začaly se ke mně sklánět. Konečně jsem se dostala z transu. Došlo mi, kde ležím. Nemohla jsem se pohnout. Hlavou mi proběhlo, že tam nejspíš zemřu.

V tom přiběhl manžel, nemohl mě doma najít, a tak se instinktivně vydal ke kapli. Dorazil právě včas. Dodnes nevím, co se vlastně dělo. Od té doby jsme v kapli raději nebyli.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (47): S kamarádkou jsme přespaly ve staré hájovně. Co jsme se dozvěděly druhý den, nás šokovalo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.