Speciál: Průvodce kvalitouSpeciál: Hubněte s námiTestování

Sofie (47): Po mozkové mrtvici slyším hlasy. Nevím, zdali je to dar, nebo prokletí

Sofie (47): Po mozkové mrtvici slyším hlasy. Nevím, zdali je to dar, nebo prokletí
Zdroj: Freepik.com
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Sofie se s námi podělila o nepříjemný zážitek. Byla přepracovaná a unavená. Dostihla ji lehká mrtvice, která donedávna neměla vliv na její zdraví. Po čase od příhody však začala slyšet hlasy. Nejdřív tomu nepřikládala velikou váhu, ale bylo to čím dál tím častěji. Byla z toho nešťastná, měla strach, že je blázen. Jak se jí žije dnes?

Šárka Žižková 19. října 2020

Donedávna jsem žila celkem normální život. Máme s Pavlem dvě děti, které jsou dnes už dospělé. Vlastně už jsme s manželem prarodiči. Mohla bych žít normálně, nebýt jedné zásadní změny, která mi nabourala mysl.

Olina (27): Obyčejná páteční noc na chatě se změnila ve strašidelný zážitek. Možná to bylo úplňkem
Mohlo by Vás zajímat:

Olina (27): Obyčejná páteční noc na chatě se změnila ve strašidelný zážitek. Možná to bylo úplňkem

Potkala mě mozková příhoda

Živím se jako mzdová účetní a konec měsíce je pro mě vždy velice psychicky náročný. Od té chvíle, co máme vnoučata, mi dcera čím dál častěji volá o pomoc, co se hlídání týče. Dalo by se říct, že jsem lítala jen do práce nebo k dětem. Cítila jsem se stále častěji unavená, ale nikomu jsem nic neřekla.

Chtěla jsem za každou cenu všechno zvládnout. Poznala jsem, že moje tělo mi naznačuje, abych zpomalila, ale já na to nereagovala. Přecházela jsem chřipky a různé virózy. Jednoho dne jsem při cestě k dceři cítila, že se něco stane. Pár minut po tom, co jsem k ní přijela, jsem se skácela k zemi. Volala mi sanitku.

Měla jsem lehkou mrtvici. Pár týdnů jsem si pobyla v nemocnici a dostala jsem od lékařů jasně nakázáno, abych více odpočívala. Nejsem už žádná mladice a odpočinek je třeba. V práci jsem se domluvila, že budu větší část týdne pracovat z domova. Byla to znatelná změna, cítila jsem se lépe. Měla jsem štěstí, že jsem po mrtvici neměla následky.

Alžběta (66): Vidím něco, co ostatní ne, působím jako blázen, proto o svých zážitcích už raději mlčím
Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (66): Vidím něco, co ostatní ne, působím jako blázen, proto o svých zážitcích už raději mlčím

Slyšela jsem hlasy

Jednou, když jsem si na balkóně vychutnávala kávu, zaslechla jsem nějaký hlas, jak mi říká: ,,Měla by ses jít napít, dlouho si nepila vodu.“ Lekla jsem se tak, že jsem hrnek s kávou pustila na zem. Otáčela jsem se směrem do bytu, abych zjistila, kdo na mě mluví. Prošla jsem celý byt, nikdo tam nebyl. Já snad blouzním, říkala jsem si.

Myslím, že to bylo zhruba dva měsíce po mrtvici. Venku, když jsem šla parkem, znovu na mě promluvil onen hlas: ,,Jdi víc ke kraji, pojedou cyklisti, tak ať tě nesrazí.“ Jako robot jsem šla ke straně. Najednou se vyřítilo asi dvacet rychle jedoucích cyklistů. To bylo o fous, proběhlo mi hlavou.

Zlatuše (57): Na odpočinek jsme si koupili starší dům. Původní majitel nás chce vyhnat
Mohlo by Vás zajímat:

Zlatuše (57): Na odpočinek jsme si koupili starší dům. Původní majitel nás chce vyhnat

Snažím se s nimi smířit

Jednou týdně jsem si dopřávala horkou koupel. Napouštěla jsem si velmi horkou vodu, když v tom se znovu ozval hlas. ,,Nedávej si tak horkou vodu, udělá se ti z toho špatně.“ Lezlo mi to na nervy, tak jsem na to nereagovala. Najednou se mi ale začala velmi motat hlava, bylo mi na omdlení. Pustila jsem na sebe studenou vodu, stačilo pár vteřin a bylo mi lépe.

,,Kdo jsi? Co po mně chceš?“ zeptala jsem se do prostoru. Bylo ticho, nikdo neodpověděl. Přišel manžel, že slyšel, jak něco říkám, tak se mě ptá: ,,Co jsi říkala? Potřebuješ něco, drahoušku?“ Manželovi jsem nic neřekla, protože by mě hnal k doktorovi. Možná by mě zavřeli do blázince a toho jsem se bála.

Myšlenka, že po mrtvici nemám žádné následky, byla zjevně mylná. Začala jsem po své ,,vadě“ více pátrat. Zdá se, že hlas, který se ve mně najednou probudil, může mít roli hlubší intuice. Hlasy jsem přijala jako dar a snažím se s nimi lépe pracovat.

Jarmila (38): Náš stařičký soused si povídá se svými květinami na balkóně. Trochu se o něj bojím, dostala jsem ale nápad
Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (38): Náš stařičký soused si povídá se svými květinami na balkóně. Trochu se o něj bojím, dostala jsem ale nápad

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články