Jarmila (38): Náš stařičký soused si povídá se svými květinami na balkóně. Trochu se o něj bojím, dostala jsem ale nápad

To, že se náš soused Radim po smrti své ženy změnil, jsme si hned nevšimli. Byl to docela blízký soused ve smyslu, že když něco potřeboval, byli jsme první, za kým šel. Něco málo jsme o sobě věděli, přece jen, je to muž v úctyhodném věku a jeho paní zemřela v osmdesáti pěti letech. Zprvu jsme mu občas přinesli buchty nebo ho pozvali na čaj. Nejdřív byl za vše vděčný, ale čím dál častěji se stranil okolí.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (28): Soused chodí po zahradě odhalený, chce se asi pochlubit. Manžel s tím má problém

Soused mluvil s kytkami

Nešlo si nevšimnout, že mu na balkóně roste hotová džungle. Docela ve velkém začal pěstovat květiny různého druhu. Jednou, když jsem věšela venku prádlo, zaslechla jsem nějaký rozhovor od souseda. Myslela jsem si, že za ním přijela rodina. To, že mluví se svými květinami, mě hned netrklo. Rozhovor se vedl v duchu: ,,Já ti teď uvařím kafíčko a pak si dáme oběd, jo?“ a pak jiným hlasem, který ale dělal Radim, přišla odpověď, že kávu si dá ráda a hlavně s cukrem. Zalezla jsem do bytu a přemýšlela nad tím, co jsem právě viděla a slyšela. Zjevně mu samota leze na mozek a to doslova.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (45): Zapomněla jsem si doma dárek pro mámu. Zachránila jsem díky tomu lidský život

Vždycky, když jsem viděla, že je Radim na balkóně, jsem šla něco dělat s prádlem a snažila se to celé rozluštit. Bylo to bohužel tak, jak to vypadalo. Povídal si se svými kytkami, ony mu odpovídaly, ale přitom to byl on, jen změnil hlas. Bláznivé, že? Řekla jsem to manželovi, jestli by za ním nechtěl jít, jen tak na pokec. Jako muž s mužem.

Přála jsem si, abych mu mohla nějak pomoci

Vrátil se od asi za dvacet minut, že prý ho vyhodil se slovy: ,,Květinky už musí jít spát a ty mi je tady rušíš.“ Koukala jsem na něj jak blázen. Bylo mi ho hrozně líto, protože rodina za ním od smrti ženy nebyla, k nám už chodit nechtěl. Společnost mu dělaly jen kytky. Číslo na jeho rodinu jsem neměla, abych je na to upozornila. Moc jsem si přála, abych ho třeba potkala na chodbě a mohla potěšit milým slovem. Stalo se! Akorát, že byl velmi smutný, tak jsem se hned zeptala, co se stalo. Odpověděl jen: ,,Zemřela mi Libuška.“

,,Kdo to byl?“ zeptala jsem se. ,,No, přece moje květinka, první, kterou jsem si koupil.“ Tekly mi slzy. Byl to hrozně smutný pohled. Stařík, který je úplně sám, mluví s kytkami a do toho mu teď jedna uvadla. Dala jsem si tu práci a snažila se v okolí najít malou osadu, kde by třeba mohl na kousku pozemku něco pěstovat a být víc venku.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (29): Žijeme trochu jinak než většina lidí. Nám se takový život líbí, ale naše děti velmi trpí

Podařilo se mi to a deset minut autem jsem takové místo našla. Byl to risk, mu to nabídnout, ale vyplatilo se. Dnes je to jedna z nejkrásnějších zahrádek a Radim už se zase usmívá. Čas od času tam jedeme spolu. Vlastně to pomohlo i mně. Stali se z nás víc než sousedé, jsme přátelé.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.