Hedvika (25): Máma nechtěla přiznat, že máme doma ducha. Dlouho jsem si myslela, že jsem blázen

Když jsem bydlela s rodiči v jednom starém bytě, byla jsem přesvědčena, že v něm straší. Máma se snažila moje myšlenky zahnat. Až po několika letech mi řekla pravdu. Koupili tehdy byt po ženě, která v něm zesnula. Byla to ona, kdo mě tam strašil.

Mohlo by Vás zajímat:

Prokop (55): Žena si myslela, že mi šplouchá na maják. Potom ale i ona uviděla ducha starého psa

Jako dítě jsem se setkala s duchem

I když už přešla spousta let let, mám to pořád živě v paměti. Jako desetiletá holka jsem věřila všemu. Jakmile se v nově pořízeném bytě pohnula záclona, já v tom jasně viděla ducha. V bytě byla velká květina po předchozím majiteli, kterou si naši ponechali. Myslím, že to byla jakási palma. Květináč měla plný keramzitu.

Několikrát jsem v noci jasně slyšela, jak kuličky keramzitu lítají z květináče ven. Jednou jsem neodolala touze vidět to na vlastní oči a vyšla z pokoje. Se zatajeným dechem jsem pozorovala, jak kamínky lítají ven. O několik nocí později jsem se odvážila posbírat je a naházet zpět.

Zjevně jsem tím ducha naštvala, ven totiž vylítla většina z nich. Tehdy jsem s hlasitým jekotem běžela do pokoje. Máma vylítla z ložnice a zjišťovala, co se děje. Když jsem jí to vyprávěla, ubezpečovala mě, že nic takového se určitě nestalo. A že mám jen živé sny. Já ale věděla své. V tom bytě rozhodně strašilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Astrid (31): Dcera záhadně mizí z postýlky. Musím zjistit, proč v našem bytě řádí duch

Máma přiznala, že ducha viděla

Vylétávající kamínky z květináče ale nebyly všechno. Ve většině bytu bylo položené lino. Vždy, když jsem byla doma sama, slyšela jsem kroky. Vycházely z ložnice mých rodičů a směřovaly do obýváku. Já to vždy jen tiše pozorovala a modlila se, aby se mi nic nestalo. A o tom, že jsem po nocích slyšela zlověstný šepot, jsem už raději pomlčela.

Máma mě pokaždé chlácholila stejnými řečičkami, takže jsem věděla, že u ní pochopení nenajdu. Vlastně mě svým postojem donutila, abych si zvykla, že máme v bytě ducha. Po několika letech už jsem to brala jako součást našeho života. V den, kdy jsem se od rodičů odstěhovala, jsem oslavovala hned dvakrát. Konečně budu samostatná. A také se zbavím ducha.

Po několika letech mi máma konečně řekla pravdu. Sama se vrátila k tomu, co se v bytě kdysi dělo. „Měla jsi pravdu, když jsi říkala, že je v bytě duch," začala nedávno. „Šlo o ducha ženy, která v tom bytě zemřela," pokračovala. „A proč jsi mi to tehdy neřekla?" zajímalo mě. „Byla jsi příliš malá na to, abys to pochopila," přiznala se.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrej (45): U policie jsem už zažil leccos, ale honička s duchem byla i na mě vážně moc

Máma chce, abych jí pomohla zbavit se ducha

Ve své podstatě mě to velmi pobouřilo. Právě důvěru svých rodičů jsem tehdy tolik potřebovala. Vědět, že mi věří a že na to nejsem sama. Nechali mě několik let žít ve strachu a pocitu, že třeba nejsem normální. Jsem ale ráda, že mi máma konečně řekla pravdu. Teď už vím, že nejsem blázen a duše zesnulých mohou přežívat dál.

Pokud budu mít někdy děti a ty se mi s něčím takovým svěří, budu jim věřit. Vím sama, jak moc jsem to tehdy potřebovala. Máma mě požádala, abychom se společně pokusily ducha z bytu dostat. Ještě chvíli ji nechám, ať si to užije. A pak najdu způsob, jak se zbloudilé duše zbavit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Gita (25): Zjevila se mi duše stařenky, kterou jsem malovala na hřbitově

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.