Facebook
Instagram
Bětka neměla právě dobrý vztah s mámou. Ta se nezdravě upnula na vnučku už ve době, kdy byla Bětka ještě těhotná. Opakovaně tvrdila, že ji Zorinka chodí navštěvovat do snů a komunikuje s ní. Bětku to vytáčelo doběla. Jak to ve skutečnosti bylo, vyšlo najevo o několik let později.
S mámou jsem nikdy neměla moc dobrý vztah. Štvalo mě, jak mi do všeho mluví a jak je přehnaně emotivní. Kdykoliv jsme se jen trochu pohádaly, řešila to dlouhé hodiny, než jsem jí odkývala vše, co chtěla. Často jsem tak potlačovala sebe sama, jen abych nemusela čelit rozhovorům s ní.
Byla mistryní výčitek. Když jsem otěhotněla, spílala mi, že jsem jí neřekla, že si jdu dělat těhotenský test. Měla pocit, že s ní svůj život dostatečně nesdílím. Když jsem porodila a poslala jí fotky malé Zorky, vyčetla mi, že jsem jí neřekla, že rodím. Při překotném porodu jsem esemesky rozesílat fakt nestihla...
Tvrdila, že moje dcera za ní chodí
Během těhotenství mi máma dávala jednu radu za druhou a používala staré známé: "Až budeš mít děti, tak to pochopíš." Bylo mi jasné, že toho spoustu pochopím, nechtěla jsem ale, aby se tahle věta stala univerzální omluvou na všechno, s čím já nesouhlasila. Neměla jsem lehké dětství a neslo se to se mnou až do dospělosti. Naši se vždy moc snažili, ale jejich povahy způsobovaly, že jsem si přišla nedostatečná.
Máma se mého těhotenství chytla tak, že se mnou chtěla prožívat každý detail. Přiznám se, že to nebyl můj šálek kávy a byla jsem z toho nervózní. Bohužel se ale neumím ozvat, takže za celou dobu jsem neřekla vůbec nic. Brblala jsem akorát doma, když jsme byli s přítelem Šimonem sami. Jednou však máma přišla s něčím, co mě absolutně vykolejilo.
Jednou ti to potvrdí, říkala mi
Volala mi, aby mi řekla, že naše budoucí dcera Zorka, které zbývalo do narození ještě několik týdnů, ji přišla navštívit do snu. Popisovala mi, jak bude vypadat a co vše jí řekla. "Ona prostě cítí, že já jsem ta milovaná babička, u mě bude v bezpečí," vyprávěla. Vadilo mi to. Netoužila jsem se v budoucnu o Zorčinu pozornost s nikým dělit. Zároveň mi docházelo, že budu muset.
"Ona u mě vážně byla," pokračovala. "Chodí jen za těmi, kteří ji mají opravdu rádi," dodala. To byla voda na můj mlýn. "Takže já jsem pro ni co? Inkubátor?" naštvala jsem se. "Jednou to pochopíš, až budeš mít děti," řekla. Další den mi volala s tou samou informací. Popsala mi, jaká moje dcera bude a jakou bude mít povahu. To už jsem byla úplně běsná. Vadilo mi, jakým způsobem mi to dává najevo. "Komunikuje se mnou, protože ve mně cítí dobrou energii," nezapomínala dodat, "ona ti to jednou potvrdí."
Když se Zorka narodila, máma z ní byla úplně paf. Trávila s ní každou volnou chvíli, povolovala jí vše, co já jí zakázala. "Od toho jsou babičky," říkala. Čas rychle plynul a jak Zorinka rostla, bylo vidět, že je přesně taková, jakou ji kdysi máma popisovala. Nestačila jsem se divit. Hodila jsem to ale za hlavu a užívala si mateřství. Až jednou, to už Zorinka chodila do první třídy, mi zničehonic při večerním usíná řekla: "Víš, když jsem v bříšku nemohla spát, chodila jsem za babičkou." A já zůstala sedět jako opařená. Takže máma nelhala?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
