Facebook
Instagram
Beáta měla pocit, že všechno v jejím životě je špatně a propadala depresím. Útěchu nacházela jen při procházkách lesem. Právě tam jí díky prapodivné příhodě došlo, že nic není tak horké, jak se to uvaří.
Když se zrovna necítím dobře a mám nějaký splín, vím, co na něj zabere. Vezmu svého psa Dorga na dlouho procházku do lesa. Jinak tomu nebylo ani toho dne, kdy mě vyhodili z práce. Měla jsem z toho slušnou depku. Vyrazili jsme tedy do lesa, abych si vyčistila hlavu.
Šla jsem hledat útěchu do lesa
Někdy se dějí věci a my nevíme proč. Mně se zničehonic začala lepit smůla na paty. Nejprve mi krachl vztah s Kubou. Byli jsme spolu pět let. Jednoho dne přišel a oznámil mi, že je konec. Sbalil si věci a odešel. Proč? To jsem se nedozvěděla. Měla jsem co dělat, abych se s tím popasovala.
Ještěže mám svoji práci, kterou tak miluji, utěšovala jsem se. Jenže i to mělo skončit. Firma si nestála zrovna nejlíp, což jsem netušila. Když mi moje nadřízená oznamovala, že naše oddělení musí rozpustit, myslela jsem si něco o špatném snu. Rozchod, teď výpověď. "Co přijde dál?" běželo mi hlavou, zatímco jsem si balila pracovní stůl.
Vrátila jsem se do bytu, který zel prázdnotou. Čekal na mě jen Dorgo. ,,Půjdeme se projít, co říkáš, chlupáči?“ pohladila jsem ho a dala mu obojek. Najednou jsem měla pocit, že on jediný mi rozumí. Šli jsme naší oblíbenou trasou, která měří osm kilometrů. Vede kolem pole až do lesa, kde Dorga vždycky pouštím a on si volně čmuchá. Ten den bylo ale něco jinak.
Volání o pomoc nás vylákalo z úkrytu
Když jsme vycházeli z baráku, bylo krásně, bezvětří a slunečno. Čím víc jsme se blížili k lesu, tím víc se zatahovalo. ,,My snad zmokneme,“ pronesla jsem s pohledem do oblak. Dorga jsem měla ještě na vodítku. Táhl mě vší silou do lesa. Když jsme do něj vstoupili, zahřmělo. Zvedl se silný vítr. Lámalo to větvě. Dostala jsem strach.
Schovali jsme se pod mohutný strom a čekali. Dorgo, věčný kliďas, se začal strachy klepat a kňučet. Chtěla jsem počkat, až to přejde, a poté se vrátit domů. Tak moje smůla nekončí, napadlo mě. Vtom jsem zaslechla žalostné volání o pomoc. Vycházelo to od pole, přes které jsme šli. Pes začal vyvádět a tahat mě za vodítko pryč.
,,Nemůžeme teď jít, zmokneme,“ mluvila jsem na něj, jako by mi rozuměl. Volání o pomoc zesilovalo. Pes šílel. Pak mě na vodítku vyloženě vyškubnul z místa a nutil mě utíkat za tím voláním. Uběhli jsme pár metrů, když vtom jsem za zády slyšela, jak se lámou větve. Otočila jsem a viděla, jak se strom, kde jsme stáli, vyvrací ze země.
Hlas anděla strážného nám zachránil životy
Byl to mžik. Hned mi došlo, že kdybychom tam zůstali, je po nás. Když strom dopadl na zem, ustal i onen křik, za kterým jsme běželi. Vítr zeslábl a už jen pršelo. Pes si mi stoupl k pravé noze a významně se na mě podíval. Už mi bylo jedno, že zmokneme. Klusem jsme se vydali na cestu domů. Až tam mi naplno došlo, že jsem v tom lese mohla zemřít.
Vlastně mi to pomohlo v jedné věci. Uvědomila jsem si, že v životě nejde o nic víc než o zdraví. Nevím, komu patřil ten hlas, který nás z místa vylákal. Vyprávěla jsem to mamce a ta usoudila, že to byl můj anděl strážný. Díky této události mi došlo, co je v životě skutečně důležité.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
