Radana (27): V lese mě pronásledoval neznámý tvor. Věřím, že kdybych neutekla, jsem dnes mrtvá

Před pěti lety jsme byli s kamarády na dovolené kousek od Jindřichova Hradce. Všichni z party jsme tíhli k lesním toulkám, proto jsme velkou část svého pobytu trávili právě v lese.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (24): Už věřím na duchy. Může za to zkrvavená postava, kterou jsem zahlédla v lese u Mukařova

Při cestě lesem jsem narazila na zvláštní plot

Zdejší les byl skutečně rozlehlý a rozmanitý. Jednu jeho část tvořily převážně listnaté stromy. Pak stačilo udělat krok a už jste stáli v lese jehličnatém. Stromy zde rostly velmi hustě. Krásně voněl jehličím a vlhkostí. Jednomu by se z lesa nechtělo ven. Každý den jsme v něm nachodili tisíce kroků. Já ale pořád byla nespokojená s obsahem svého košíku.

Pobyt se blížil ke konci a já byla jediná, kdo skoro nic nenašel. Když jsme se další den vydali do lesa, hned na začátku jsme se rozprchli do různých stran. Chtěla jsem ostatní trumfnout a nasbírat co nejvíc hub. Šla jsem tedy pořád za nosem. Zkoumavě jsem očima pátrala v porostu a hledala houby.

Ve svém soustředění jsem došla až na místo, kde se zdálo, že les končí. Stál tu totiž nějaký plot. I tak jsem si řekla, že bych zde mohla něco najít. Jak jsem se ale k plotu blížila, pocítila jsem strašnou nechuť jít dál. Sama sobě jsem se divila, co blázním, a přinutila se pokračovat v chůzi. ,,Nechci přeci lézt za ten plot, jen se podívat kolem,“ vysvětlovala jsem sama sobě.

Mohlo by Vás zajímat:

Lea (42): V lese nás s kamarádkou pronásledovalo neznámé stvoření. Málem jsme přišly o život

Cosi mě pronásledovalo

Když už jsem byla asi pět metrů od ohrady, nevydržela jsem to. Najednou se mě zmocnila strašná panika. Cítila jsem, jako bych v lese nebyla sama. Rozběhla jsem se proto z kopce dolů. V tu chvíli jsem pocítila, že mě něco pronásleduje. Ze samého strachu jsem se bála otočit. Ten tvor vydával hrozivý zvuk, z něhož mi běhal mráz po zádech.

V polovině kopce mě přeci jen přepadla zvědavost. Ohlédla jsem se, abych viděla, před čím vlastně utíkám. Měla jsem jen pár vteřin na to to zjistit. Běžel za mnou napůl člověk a napůl kozel. Takovou postavu jsem vídala jen v pohádkách.

Běžela jsem jako o život. Košík jsem během úprku zahodila. Z posledních sil jsem dorazila na začátek lesa. Vysílená a udýchaná jsem padla k zemi a upírala zrak k lesu. Jen jsem se modlila, aby ta nestvůra v něm zůstala.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (23): Po mámině smrti jsem hledala útěchu v lese. Málem mě to stálo život

Vyrušila jsem ochránce lesa

Zaslechla jsem jen cvakání kopyt. Popsala bych to jako nervózní přešlapování. Nabrala jsem trochu sil a počkala na ostatní. Strach z přímého kontaktu s nestvůrou byl pořád velký. Když jsme se konečně sešli, hned se na mě všichni sesypali, kde jsem byla. ,,Nemohli jsme tě vůbec najít. Kam jsi utekla?“ ptali se. Zalhala jsem a tvrdila, že jsem se ztratila. Nikomu z přátel jsem nic neřekla.

Po návratu z dovolené jsem se snažila v knihách najít odpověď na svoji otázku. Našla jsem jen jednu. To, co jsem viděla, byl ochránce lesa. Kentaur – v tomto případě napůl člověk, napůl kozel - byl vyrušen při svých pochůzkách lesem. Mě se snažil z lesa vyhnat. V případě přímého kontaktu bych svůj boj o život pravděpodobně prohrála.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (29): V lese nedaleko naší chaty stojí starý dům, ve kterém se dějí záhadné věci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.