Robert (48): Utekl jsem po rozvodu před dupajícími dětmi. V nové garsonce mi pro změnu duní nad hlavou rotoped

Po dvaceti letech manželství jsme se rozvedli. Žádné drama se nekonalo. Oba jsme chtěli jiný život. Ne to, co jsme žili. Byli jsme jako bratr a sestra, nikoliv partneři. Takže jsme se domluvili na majetkovém vyrovnání i výchově dětí. Chovali jsme se tak, abychom oba mohli žít důstojný život.

Jana (48): Po rozvodu jsem se vrátila k exmanželovi. Druhý rozchod bolel ještě víc

Své bývalé manželky si velice vážím

Moje bývalá manželka je skvělá žena a matka mých dětí. Navíc si jí vážím za její způsob uvažování. Ani při rozvodu se na mě nesnažila vydělat. Spravedlivě jsme si rozdělili peníze a nastavili výši alimentů tak, abychom oba mohli žít důstojně. Nechal jsem své rodině náš byt a sám jsem si našel bydlení jiné. Vzal jsem si hypotéku a byl jsem to já, kdo musel změnit svůj život od základu. Ale byl jsem rád, že moje děti zůstaly v prostředí, na které jsou zvyklé, ač už to jsou skoro dospělí lidé.

Po dobu manželství jsme bydleli ve čtyřpokojovém bytě. Byt nám vyhovoval a měli jsme rádi lokalitu, ve které se nacházel. Bohužel jsme neměli štěstí na sousedy. Nevím, čím je to možné, ale když sousedi dokončili rekonstrukci svého bytu, nedalo se pod nimi bydlet. Podle mého názoru šetřili a špatně odizolovali podlahy. Slyšeli jsme každý jejich krok. A protože sousedi žijící v bytě nad námi měli tři malé děti, užili jsme si svoje.

Lenka (37): Tři roky jsem čekala na jeho rozvod. On si zatím s manželkou pořídil dítě

Hluk provázel celé naše manželství

Malí caparti neustále běhali po celém bytě. Jejich malé nožičky v bačkůrkách nám způsobovaly nekomfortní bydlení. U sousedů často byly návštěvy s dětmi, a to potom byla zkouška pro naše nervy. Hodiny a hodiny různých ruchů od běhání, padání hraček na zem a křiku. Když byly naše děti malé, sousedi bydlící pod naším bytem nás ujišťovali: „Vůbec o vás nevíme, buďte v klidu.“

Nás se nikdo nezeptal a my jsme to nikdy neřešili. Myslím, že při žití v panelovém domě by lidi měli být více tolerantní. Holt zdi jsou slabé a podlahy taky. Po rozvodu jsem se těšil, že si polepším a budu bydlet v bytě, kde bude klid. První tři měsíce jsem si doslova liboval. Moje garsonka byla přesně to, po čem jsem toužil. Malá, tichá a slunná. A pak se to pokazilo.

Jana (68): Azyl pro dceru se změnil v peklo. Je drzá, nezodpovědná a ničí mě i vnučku

Jsem smolař a musím si zvyknout

Asi před třemi měsíci se z bytu nade mnou začal ozývat takový divný zvuk. Hučení trvající asi 90 minut. Připomínalo mi to jakési válcování. Neustále jsem se pokoušel zvuk identifikovat. Až jsem na to přišel. Soused nade mnou si asi koupil běhací pás nebo rotoped. Každý večer v pravidelný čas hluk začne a přesně za hodinu a půl skončí. Hluk je konstantní. Není vysloveně obtěžující, ale hluk to je a není zanedbatelný.

Uvědomil jsem si, že toto je moje prokletí. O klidném bydlení si mohu nechat jenom zdát. Na druhou stranu jsem si výrazně polepšil. Celý život jsem žil doslova v blázinci. Naše malé děti a hluční sousedi. Toto je oproti tomu pohoda. A vlastně, když mám ten správný program, tak mě to ani neruší. Takže si musím domů vodit co nejvíce žen, aby moje pozornost byla upřená výhradně na ně a nikoliv na sousedy.

Jana (36): Po rozvodu jsem chtěla zůstat sama. Moje sousedka všechno změnila

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].