Jana (48): Po rozvodu jsem se vrátila k exmanželovi. Druhý rozchod bolel ještě víc

Po jednadvaceti letech jsem se s manželem rozvedla. Byly to dvě dekády plné společných zážitků, snů, ale i zklamání. Postupem času se však pouto mezi námi rozpadlo. Náš vztah se proměnil v ubíjející stereotyp plný výčitek a rozchod se zdál být jediným řešením, jak se znovu volně nadechnout.

Natálie (40): Doufala jsem, že po rozvodu mi samotu pomůže zahnat soused. On se však nedokáže zbavit své minulosti

Rok jsem si zvykala na svobodu a zkoušela randit

Rozchod bolel, ale byl nutný. Naše děti už byly dospělé a měly své životy. Já jsem toužila po volnosti, samostatnosti a chtěla jsem znovu najít sama sebe. Rok po rozvodu jsem si užívala nezávislost, zkoušela randit a objevovat svět. Počáteční nadšení ale postupně opadlo a nahradil ho pocit samoty a rozčarování. Naivně jsem věřila, že někde venku na mě čeká někdo nový, někdo, kdo bude lepším partnerem než Tomáš.

Martina (41): Myslela jsem, že život končí rozvodem. Pak ale přišlo setkání s úžasnou ženou, která vše změnila

Navrhl, abychom dali našemu vztahu druhou šanci

Můj exmanžel zůstal součástí mého života. Potkávali jsme se na rodinných oslavách, ale psal mi i mimo ně, volal a občas poslal květiny. Chtěl obnovit to, co jsme kdysi měli. Jednou jsem svolila ke společné večeři. Náš rozhovor byl otevřený a upřímný. Vzpomínali jsme na hezké časy a litovali toho, co se pokazilo. Řešili jsme i náš rozvod, od kterého uplynulo jen pár měsíců. Zdálo se, že zůstaneme přáteli, ale pak Tomáš řekl: „Stále tě miluji a udělám všechno pro to, abys byla zase šťastná. Můžeme to zkusit znovu, začít od začátku.“

I přes mé váhání jsem se rozhodla dát tomu šanci. Začali jsme se znovu scházet a poznávat se. Jiskra mezi námi stále byla. Časem se ale ukázalo, že některé jizvy se nikdy nezahojí. Vrátily se staré spory, stejné problémy a dobře známé pocity zklamání.

Eva (28): Krátce po svatbě jsem se nemohla dočkat rozvodu. Můj manžel ukázal svou pravou tvář

Některé problémy nezmizí, raději budu sama

Tentokrát si ale Tomáš všiml mého smutku a zeptal se: „Jsi doopravdy šťastná, že jsme to dali znovu dohromady?“ Tentokrát jsem nechodila kolem horké kaše a řekla na rovinu, co cítím: „Nejsem. Vážím si tvé snahy, ale nemůžeme oživit něco, co už je pryč. Potřebuji víc, než se jen spokojit s tím, co důvěrně znám.“ Dohodli jsme se, že se znovu v klidu rozejdeme, bez zášti, jako dva přátelé, kteří si cení společně prožitých let.

Do dnešního dne si nejsem jistá, jestli to bylo správné rozhodnutí. Jsem už několik let sama, nikoho lepšího jsem nenašla a možná už ani nenajdu, ale k Tomášovi se vrátit nechci. Minulost má zůstat za námi a spokojit se s něčím známým není to samé jako najít skutečné štěstí. Je lepší nechat věci být, i když to znamená opustit něco, co pro vás bylo kdysi vším. Našla jsem si čas na to, abych poznala sama sebe a snad si vytvořila budoucnost, ve které budu konečně spokojená.

Mirek (35): Po rozvodu jsem se cítil úplně neschopný. Na vánoční dílně se mi ale změnil život

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].