Kateřina (36): Randím s bývalým manželem a je to lepší než kdysi. Rodina je ale proti

Místo, aby bylo okolí rádo, že se k sobě s manželem po rozvodu vracíme, vymlouvá nám to. Mrzí mě, že nám tak kazí návrat, který jsem nečekala. Jsem ale konečně spokojená.

Milena (40): Exmanžel se oženil dvanáct dní po rozvodu. Jeho nová manželka byla těhotná

Manželství přestalo dávat smysl

S Honzou jsme se brali už po roce. Byla jsem těhotná a zamilovaná, klapalo nám to a nenapadlo by mě, že se teprve pořádně poznáme, a vše se změní. Po pár letech už jsme byli každý jinde. Dcera chodila do školy a my dva se vedle sebe cítili jako spolubydlící, co nemůžou odejít. Věděla jsem, že nebýt dítěte, ani spolu nejsme.

Rozvod jsme probírali dlouho a v klidu s ohledem na dceru. Nakonec všechno proběhlo bez stresu a za to jsem ráda. Oba jsme přes rok od sebe, dceru si střídáme a máme dobrý vztah. V našich životech se objevili i noví partneři, ale nešlo o nic vážného a stálého. Uvědomila jsem si, že nám to s Honzou vlastně konečně klape.

Střídání dítěte, sem tam příjemné popovídání anebo nějaký ten společný rodinný výlet. Není důvod k hádkám a konečně z nás něco spadlo. Můžeme se na sebe spolehnout a já jsem šťastná, že má dcera fungující rodiče. Ve srovnání s muži, které poznávám, je Honza často bezkonkurenční. Uvědomuju si ale, že když jsme byli spolu, komunikace vázla a nemohli jsme se vystát.

Jana (48): Po rozvodu jsem se vrátila k exmanželovi. Druhý rozchod bolel ještě víc

Jeden večer změnil vše

Jednou jsem si u něj vyzvedávala dceru, venku byla bouřka a já jsem nakonec zůstala na večeři. Pustili jsme si dětský film, malá usnula a my dva se k sobě tiskli víc, než bylo nutné. Pak jsme se na sebe podívali a bylo „vymalováno“. Rychle jsme se přesunuli do ložnice a já pak zůstala do rána.

Od té doby nás to k sobě táhne čím dál víc. Nemůžeme se jeden druhého nabažit. Cítím, že tentokrát je to opravdové. Ne jako tehdy, kdy jsem byla v prvním trimestru, naivní a Honzu jsem prakticky neznala. Mluvíme o tom, o naší krizi i možném návratu. Problém je, že nás rodina nepodporuje.

„To skončí špatně, nevěřím na návraty,“ hlásí moje matka. „Děti, když budete spolu, opět se to pokazí,“ tvrdí tchyně. Je zajímavé, že nám skoro nikdo nefandí. Měli by být přeci rádi. I kdyby nám to nevyšlo napodruhé, proč by se měli vůbec zlobit nebo nám něco rozmlouvat?

Petra (51): Slepovaný vztah nám drží už dvacet let. Rozvedli jsme se, abychom se do sebe znovu zamilovali

Čas sám ukáže

Jen babička mi říká, ať do toho jdu a věřím nám. Podle ní jsme se k sobě vždycky hodili, jen jsme si to každý představoval jinak a až teď jsme pochopili, jak to mezi námi je. Mám pocit, že mi rozumí jen ona. Nehodlám rodině ani kamarádům nic dokazovat. Čas sám ukáže.

Jen mě mrzí, že si o nás šuškají za zády. Že si myslí, jak to všechno dopadne, a neberou si servítky. Měli by nám držet palce aspoň kvůli dítěti. Já jsem přitom takhle spokojená nikdy nebyla. Ale když mám horší den, jejich pochyby se na mě dokáží přenést.

Šárka (52): Až po rozvodu jsme s manželem našli společnou řeč. Okolí nám ale nový vztah neschvaluje

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].