
Petra vzpomíná, jak se kdysi s manželem rozvedli a po dvou letech se dali opět dohromady. Bylo to náročné jak pro jejich tehdejší partnery, tak pro obě rodiny. S jejich obnoveným vztahem téměř nikdo nesouhlasil. Přesto jsou spolu šťastní i po dvaceti letech.
S Martinem žijeme dvacet let, a to i přesto, že jsme se kdysi po osmi letech manželství rozvedli. Cestu zpátky jsme si našli až po čase. Nebyla jednoduchá a tehdy nás podpořil jen málokdo. My jsme ale věděli, že patříme k sobě.
Po osmi letech manželství jsme se rozvedli
Bylo mi třicet a cítila jsem se ztracená. Rozvod jsem vnímala jako velkou prohru. Martina jsem si brala ještě na vysoké a nečekala jsem, že se oba za tak krátkou dobu změníme. Děti a starosti nás natolik rozhodily, že jsme se neustále hádali. Tehdy jsem si myslela, že jediným řešením je rozvod.
Dva roky poté, co jsme se konečně na všem dohodli a rozdělili si majetek i péči o děti, se něco změnilo. Začali jsme s Martinem zase normálně mluvit a to zcela upřímně. Dokázali jsme si s odstupem času říct, co nás na manželství zklamalo a zároveň uznat vlastní chyby a poučit se do budoucna. V té době jsme oba měli jiné partnery, takže mě ani nenapadlo dát se s Martinem znovu dohromady.
Jenže jedno deštivé odpoledne, kdy si přišel pro děti, jsme se zapovídali. Najednou jsem si uvědomila, že k bývalému manželovi mám mnohem silnější pouto než ke svému tehdejšímu příteli. Něco se změnilo i v jeho pohledu a když odcházel, pozval mě na večeři. Od té chvíle jsme se začali vídat a brzy jsme zas byli spolu.
Museli jsme si za svým rozhodnutím stát proti všem
Nebylo to jednoduché, museli jsme se totiž rozejít se svými partnery. Ti si pochopitelně připadali podvedení a zrazení, jako bychom je jen využili coby „převozníky“. U nich jsem samozřejmě pochopení nečekala, ale doufala jsem v něj u vlastní rodiny. Moje sestra jen spráskla ruce: „Proboha, po tom všem? Zbláznila ses?“
Moje matka měla podobný názor: „Slepované nádobí nikdy nedrží. Jen si prodlužuješ trápení.“ Co se týče Martina, v jeho rodině ho také téměř nikdo nepodpořil. Důvodem bylo hlavně to, že mě za tu dobu stihly tchyně i švagrová pomluvit. Dovedla jsem si živě představit, jaké „vřelé“ přivítání mě čeká. Nám to ale bylo jedno. S Martinem jsme chtěli být spolu za každou cenu a děti měly radost. To pro nás bylo to hlavní.
Po dvaceti letech jsme stále spolu
Bude to už dvacet let a my jsme stále spokojení po boku jeden druhého. Jistě, občas přišla nějaká krize, ale už nikdy nebyla fatální. Příbuzní po několika letech přestali reptat a smířili se s tím, že pro nás neplatí ta známá poučka o slepovaných vztazích.
Nic není podle šablony a řídit se tím, co říkají ostatní, je nesmysl. Nejhorší by bylo, kdybychom to znovu nezkusili jen proto, abychom nebyli za blázny. Dnes už máme vnoučata a o našem rozvodu vyprávíme skoro s nostalgií a úsměvem.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




