
Simona dlouhých patnáct let snáší manželovu cholerickou povahu. Manžel Adam při každé drobné nespokojenosti hází věcmi. A Simoně už došla trpělivost...
Řízla jsem se o střep. Teče mi z prstu krev. Tato skutečnost mi připomněla nepříjemnou hádku z minulého týdne.
Manželova povaha je vysilující
Adam je ve svém okolí považován za odborníka. Má technické myšlení a pro své kamarády udělá první poslední. Rodina vnímá, že má cholerickou povahu. Koneckonců každý z široké rodiny zažil Adamův výstup. Jenže ho viděli jen křičet a tento jeho povahový rys mají tendenci bagatelizovat. Doma dokáže Adam házet i nábytkem a rozbíjet věci kvůli úplné pitomosti.
Střep. Následek hádky, kdy měl Adam pocit, že jsem se příliš zdržela v práci a domů přijela o půl hodiny déle. On musel čekat na svou oblíbenou odpolední kávu déle, než byla naše původní dohoda. Při cestě z práce jsem se zasekla v koloně a když jsem přijela domů, neměla jsem ani šanci manželovi cokoliv vysvětlit. Jak jsem otevřela dveře, dostala jsem slovní sprchu.
Hádky kvůli pitomostem mě vysilují
„Kde jsi tak dlouho? Řekla jsi, že budeš doma v půl, a je celá. Sakra, proč neumíš být přesná? Čekám tu na tebe jako blbec,“ křičel Adam a v návalu emocí praštil pěstí do skleněných dvířek u kuchyňské linky. Střepy se rozletěly všude. Uklízela jsem to dvě hodiny a stejně jsem evidentně neuklidila vše.
A včera jsem byla opět terčem Adamova křiku. Málo jsem osolila polévku a on, když ji v práci ohřál, zjistil, že mu nechutná. A protože neměl v práci sůl, polévku vylil do záchodu. A doma jsem dostala vynadáno, že byl celý den bez jídla mojí vinou. „Jsi tak špatná kuchařka. Jsi naprosto nemožná. Jsi úplně zbytečná na tomto světě,“ křičel a vytočil se do takových obrátek, že chytil lednici a zvrátil ji na zem.
Zničená domácnost jako důkaz mi vadí
Po chvíli se Adam uklidnil a lednici zvedl ze země. Nejen, že byla zničená dvířka lednice, ale dokonce praskly tři dlaždice na zemi. Pohromu jsem uklízela několik hodin. Celý obsah lednice letěl do popelnice. Jsem ráda, že děti byly na kroužku. Celou noc jsem nespala a měla jasno. Rozvedu se. Už jsem unavená. Už dál nechci. I kvůli dětem.
Včera, když přišli na návštěvu tchán s tchyní, jsem to vzala jedním vrzem. Poslala jsem děti do pokojíčku a oznámila jsem to. „Chci vám říct, že podám žádost o rozvod. S tímto cholerickým psychopatem nemíním zůstat už ani měsíc,“ stroze jsem konstatovala. Adam koukal a nezmohl se na slovo. Rodiče mě odsoudili, že jsem nevděčná. Poděkovala jsem za názor a s dětmi jsme odjeli k mým rodičům. Až bude manžel v práci, dojedu si pro věci. Myslím, že nic horšího než moje manželství mě v životě už nečeká.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].