
Luboš byl celý život zodpovědný pracant. Všude, kde byl zaměstnaný plnil své úkoly řádně, v požadované úrovni a v termínu. Jenže bývalý zaměstnavatel Luboše doslova udusil byrokracií a nesmyslnými opatřeními...
Mám v povaze být poctivý. Když jsem v zaměstnání, tak makám. Mám rád, když to, co je mou pracovní náplní, funguje. Celý život dělám seřizovače v různých firmách.
Bývalý zaměstnavatel otrávil lidi pravidly
Myslím si, že v zaměstnání trávíme mnoho času, a pozitivně na mozek působí, když se nastaví lidská pravidla. U bývalého zaměstnavatele jsem vydržel patnáct let. Odvedl jsem tam kus práce. Díky mně se vychytaly mouchy na nové výrobní lince. Všude jsem měl pořádek a sklad náhradních dílů jsem měl přehledně srovnaný.
Byl jsem ochotný na zavolání dojet v momentě, kdy se linka zastavila z důvodu technické závady, a kolegové ji nedokázali opravit. Tak hloupý jsem byl. Jezdil jsem občas do práce v noci, nebo jsem odešel z rodinné oslavy nebo jsem dokonce jednou na den odjel z dovolené. Vůči zaměstnavateli jsem loajální a nevyplatilo se mi to.
Byrokracie a nelidský přístup je začátek konce
Jenže se před několika lety změnilo vedení. Nastoupili mladí muži, kteří neměli lidské cítění. Byli zaměření na výkon. Chtěli po nás vysoké pracovní nasazení a buzerovali nás nesmyslnými restrikcemi. Musel jsem si označovat v docházkovém systému i odchod na toaletu. Jakmile jsem se vzdálil ze svého pracovního místa, měl jsem povinnost zamířit k prvnímu přístroji, který monitoroval náš pohyb.
Jednou za měsíc potom manažer vyhodnocoval naše odchody mimo pracoviště. Cítil jsem se jako malý kluk, když mi vyčetl, že jsem jeden den byl desetkrát mimo. Nedal jsem si to líbit a nahlas jsem argumentoval: „Tak jsem měl průjem. To si mám ulevit v dílně?“ Nebo nás manažer zvedal ze židlí, když končila polední pauza.
Nová práce se mi zatím jeví jako sen
Vůbec manažera nezajímalo, že jsem značnou část polední pauzy strávil opravou stroje, aby se mohla po přestávce rozjet výrobní linka. To byla poslední kapka a dal jsem výpověď. Když nedokáže zaměstnavatel ocenit můj zodpovědný přístup k práci a jen mě nesmyslně buzeruje, půjdu jinam.
Ihned jsem si našel práci jinou a tam se mi to zatím jeví jako sen. Po pár opravách poznali, že umím a našlapují okolo mě po špičkách. Vedoucí mi sám od sebe řekl, že když si budu potřebovat někdy něco zařídit v pracovní době, stačí říct. „Dále si udělejte pauzu na jídlo kdykoliv budete potřebovat. Nebudu vás hlídat. Zajímá mě jen to, aby tady všechno fungovalo a byl tu pořádek.“ Za tento přístup budu makat do roztrhání těla. Není nad oboustrannou spokojenost.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].