Eva (28): Krátce po svatbě jsem se nemohla dočkat rozvodu. Můj manžel ukázal svou pravou tvář

Naše svatba se zdála být splněným snem – romantický obřad, dojatá rodina a lesknoucí se prstýnky na našich rukou. První dny v manželství jsem prožívala euforii a jistotu, že jsem konečně našla stabilitu a lásku, o jaké jsem vždy snila. Pod tímto dokonalým obrazem se však skrývala jemná změna v mém manželovi, kterou jsem asi předtím přehlížela. Každé jeho gesto, každé slovo znělo jinak než dřív. Měsíc po svatbě se mé myšlenky, které se kdysi točily kolem štěstí, začaly ubírat směrem k rozvodu.

Lucie (35): Můj muž se po svatbě změnil v pecivála, který se mnou nechce ani spát

Můj manžel se po svatbě změnil

Že je Petr jiný, jsem si všimla pár dní po svatbě. Jeho něha a pozornost se vytratily a nahradil je chladný tón a přísné pohledy. Drobné poznámky, které mě dříve rozesmály, mě teď dráždily a ve vzduchu bylo cítit napětí. Náš domov, který měl být naším útočištěm, se proměnil v místo, kde jsem si nemohla v klidu vypít kávu ani přečíst knihu, protože každá činnost jako by najednou vyžadovala jeho souhlas.

Zpočátku jsem se snažila jeho chování omlouvat stresem v práci nebo únavou. Brzy mi však došlo, že to není jen dočasná krize. Co když byl takový vždycky, ale já jsem byla tak zamilovaná, že jsem to přehlížela? Když jsem se pokusila mluvit o svých pocitech, jenom kroutil hlavou a nechtěl se se mnou o ničem bavit. Ve mně zatím sílila frustrace, zlost a především pocit naprosté osamělosti.

Agáta (30): Vysněnou svatbu mi pokazilo zjištění, proč si mě vlastně bere

Ticho bylo horší než křik

Petr se stále častěji zavíral ve své pracovně a celé hodiny mlčel. Každý můj pokus o rozhovor skončil strohou odpovědí nebo okázalým odvrácením pohledu. Přestože jsem žila s ním, cítila jsem samotu. Jako bych žila s cizím mužem. To ticho bylo horší než křik.

Měla jsem pocit, že nic nedělám správně a nejsem dost dobrá. Tyto myšlenky mě vyčerpávaly. Náš byt se pro mě stal vězením. A čím dál častěji jsem začala přemýšlet nad něčím, co jsem si dříve odmítala připustit – rozvod.

Alice (29): Můj muž je lhář a zbabělec. Opustil mě pět dní po svatbě, rodinný život prý není nic pro něj

Nechci žít takhle

Jednoho dne jsem si uvědomila, že už nemůžu dál předstírat, že je všechno v pořádku. „Musíme si promluvit,“ řekla jsem konečně. „O čem?“ zeptal se, ale neodtrhl pohled od telefonu. Když jsem mu řekla, že takhle dál žít nemůžu, jen mávl rukou a prohlásil, že jsem přecitlivělá.

V tu chvíli jsem pochopila, že je konec. To, co mělo být začátkem společného života, se stalo každodenním bojem o osobní prostor a důstojnost. Prsten, který jsem nosila s hrdostí, byl nyní břemenem. Uvědomila jsem si, že pokud chci znovu najít sama sebe, musím učinit těžké rozhodnutí. Nevěděla jsem, jak bude reagovat ani jaké budou následky, ale nemohla jsem dál zůstat ve vztahu, v němž se cítím neviditelná a bezvýznamná.

Martina (31): Věřila jsem, že svatba všechno změní. Už první noc jsem ale strávila sama

Na lásku musí být dva

Rozhodnutí odejít bylo nejtěžším okamžikem mého života. Řekla jsem mu to. „Chceš odejít?“ zeptal se lhostejně, jako by nechápal vážnost situace. „Ano, tohle není život, jaký jsem si představovala,“ odpověděla jsem a snažila jsem se, aby se mi netřásl hlas.

Když jsem si balila věci, cítila jsem směsici úlevy a smutku. Úlevu, protože jsem konečně opět získávala kontrolu nad svým životem, a smutek kvůli ztracené naději. Když jsem za sebou zavřela dveře, poprvé po měsících napětí jsem se zhluboka nadechla. Konečně jsem pochopila, že na lásku musí být dva. Nechápu, proč jsem nepochopila dříve, že v našem vztahu jsem milovala jenom já.

Adam (30): Až po svatbě jsem zjistil, že moje manželka věří na pověry. Podle mě není normální, co doma předvádí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].